Photo Diary vol.1

Co takhle občas nějaké foto články? Fotím všechno, co se dá, až je mi občas trapně ( :D ), takže by byla škoda se o fotky nepodělit. Pokud chcete vidět všechno první, vpravo nahoře je ikonka na Instagram :)  Z fotek je asi jasné, že jsem posedlá hospodami, knížkami a podzimem, takže když to tak shrnu, tak skoro vším!

 Halloweenská výzdoba v hospodě

 Mé oblíbené sandály a šaty s jezevčíky v kontrastu s podzimním listím :)

 Přírůstky do knihovny za 1,5 měsíce, nevím, jak to všechno potáhnu domů!

 

Festival sklizně, na který jsem se měsíc těšila, a pak jsem na něj ani nešla! 

Občas se tu něco jmenuje hodně zvláštně, hezky, roztomile...

 

Dům u břehu Temže má své výhody!

 

Má nová láska! Odmítám každou chvíli platit pracně vydřené libry za trochu kafe, takže jsem si pořídila cestovní láhev :)

Londýnské začátky

Po necelých 2 týdnech v Londýně přichází první článek o městě, kde to žije, o nové rodině a o Londýňanech samotných.

Když jsem ve čtvrtek kolem poledne dorazila, s mastnými vlasy, smradlavá, unavená, rozlámaná, ověšená kufry a taškami, říkala jsem si, že první dojem mé nové host mum ze mě asi nebude ten nejlepší. I tak jsem se ale nemohla dočkat, až ji najdu, dostaneme se "domů" a já se dám do pořádku. Ale ouha, hledání "mámy" se protáhlo asi na hodinu, poté, co jsem se zkoušela připojit asi 20x na wi-fi a otestovala 6 proslulých londýnských budek, jsem se jí konečně dovolala a my se dočkaly šťastného shledání. Já vyděšená, že se nenajdeme, ona nervní, že nestihne vyzvednout děti ze školy, přesto jsem hned dostala medvědí objetí, vzala mi tašku a jely jsme domů. K autu jsme se svezly metrem, kde mi hned zařídila Oyster Card (kartička na MHD) a kde jsem si uvědomila, že pražské metro se třemi trasami je spíš takový vtip, alespoň oproti Londýnu. Ten den pro mě bylo všechno tak obrovské, přelidněné...

Když jsme přijely domů, do areálu baráčků obehnaným mřížemi, ukázala mi lednici, můj pokoj v nejvyšším (4.) patře a uháněla do školy pro děti. Byla jsem ráda, že jsem měla šanci se umýt, převléknout, navonět, namalovat, vybalit dárky, protože když děti přišly domů, první, co jsem slyšela, bylo "Kde je Jana?" a už jsem měla v pokoji malou opičku s vypadanými zuby, do které jsem se prostě na první pohled zamilovala. Ava, které je 7 let, vypadala spíš ale na to, že právě nastoupila do školy. Jak jsem později zjistila, i její chování odpovídá dětem mladšího věku, je to prostě mazlík. Zato Freddie, devítiletý sportovec, je takový klasický starší cool bratr, který svou malou sestřičku občas dost ošklivě zlobí a který se s dospělákama moc nepáře. Večer se na skok zastavil i host dad, který pak zase pospíchal do práce. S mámou si dobře rozumíme, vtipkujeme, je trochu trhlá, ale s tátou jsme pořád nějak neprolomili ledy, naše konverzace tvoří z 90 % věty typu "Jak se máš?", "Jak jsi se vyspala?", "Byly děti hodné?", "Všechno v pořádku?". Možná proto, že oba jsme nedostupní vodnáři, snad si k sobě ale po čase najdeme cestu, pak se tu vážně budu cítit jako doma. 

Můj běžný pracovní den se od toho v Irsku podstatně liší. Vstávám v 7, probudím děti, donutím je se obléct, připravím jim snídani, zkontroluji, jestli mají tu správnou uniformu nebo sportovní oblečení, a v 8 už mávám a ony odjíždí do školy, kam je vozí jeden z rodičů. Poté asi hodinu uklízím a do půl čtvrté nebo páté, podle toho, jestli mají nějaké kroužky, mám volno. Ale jelikož je mým úkolem uvařit večeři, mé volno se trochu krátí, protože abych s dětmi stihla udělat úkoly, vykoupat je a poslat do postele před 8. hodinou, musím si večeři připravit ještě před tím, než je vyzvednu ze školy. Takže se vlastně celý den válím a pak najednou pospíchám, jsem nervní, že nic nestíhám, děti odmlouvají, nechtějí psát úkoly, koupat se, číst si, jít do postele...uf.

Víkendy mám většinou volné, tedy pokud není nutný nějaký babysitting nebo doprovod dětí na kroužek. Když mám volno, snažím se být co nejméně doma a prozkoumávat Londýn. Jelikož bydlím na břehu Temže, dostanu se lehce skoro kamkoliv, a to i pěšky. Jednou věcí z mnoha, která mě na Londýně fascinuje, je ta krása a půvab zdejších hospod. Asi mám novou úchylku, protože si fotím každou hospodu a hlavně detaily hospodských štítů, ze kterých dýchá historie a vy si připadáte jak ve filmu.

Tento víkend jsem byla ve čtvrti Soho a proslulém China Town, do kterého jsem se na první pohled zamilovala. S tisíci lampiony nad hlavami si připadáte jak v jiném vesmíru, a to jídlo! Zatím jsem navštívila jen pekařství, a jelikož jsem byla bohužel právě po obědě, koupila jsem si jen jeden moučník - něco jako buchtu s náplní ze zeleného čaje, což byla úplně jiná gastronomická zkušenost, než na které jsem zvyklá. Než odsud odjedu, nutně potřebuji ochutnat vše, co se tady dá sehnat!

A jak bych tak nějak Londýn shrnula? Je to sice moderní město, které pulzuje zábavou 24 hodin denně, ale i přesto je svým zvláštním způsobem poněkud staromódní. Lidé tady lpí na tradicích, z ulic na vás dýchá historie plná těch nejslavnějších událostí a kdyby odtud zmizela všechna auta, možná byste ani nevěděli, v jakém století jste se to vlastně ocitli. Londým má prostě svou jedinečnou neopakovatelnou atmosféru, kvůli které byste tu zůstali snad navždy.

Au-pair odysseia

Kdo není na tomto blogu poprvé, mohl by vědět, že jsem se nedostala na svou "vysněnou" VŠ, a tak jsem se rozhodla na rok vyjet do zahraničí jako au-pair, konkrétně do Irska. Článek vychází z mých vlastních zkušeností, najdete zde postupy, rady a tipy, jak si vše najít, zařídit a domluvit.  Do tohoto článku jsem se přemlouvala vážně, ale vážně dost dlouho. Možná jsem ho mohla napsat na pokračování, ale takhle je to pro čtenáře asi přehlednější a vše se dozví hned a najednou. Jelikož jsem se rozhodla vyjet na vlastní pěst bez agentury, agenturám se budu věnovat minimálně.

Agentura, nebo na vlastní pěst?

Jak už jsem naznačila, máme 2 možnosti, jak se stát au-pair: buď si najdeme agenturu, která au-pair pobyty zrpostředkovává a o vše by se měla postarat, nebo si vše zařídíme sami. Agenturu doporučuji všem, kteří vědí, že na zařizování jsou antitalenti, na něco by mohli zapomenout a nevadí jim zaplatit za vyřízení několik tisíc korun. Takových společností existuje nepřeberné množství, stačí si zadat do vyhledávače "au-pair agentura" a vyjede vám jich několik desítek. Mezi ty nejznámější patří Cool Agent, Aaa Agency nebo můžete jet se Student Agency. Občas narazíte na nějakou nabídku i na prace.cz/brigády/zahraničí. Agentury si účtují poplatek za zprostředkování, většinou to bývá v řádu několika tisíc, za to vám najdou rodinu, vyřídí vše potřebné, vy se skoro o nic nemusíte starat. Také by nad vámi měly držet ochrannou ruku při samotném pobytu a v případě, že byste si s rodinou nepadli do oka, nelíbilo by se vám tam, by vám měly najít rodinu novou. Bohužel jen málo agentur toto opravdu dodrží, není výjimkou, když vás rodina v noci vyhodí na ulici a agentura vám řekne, že do 5 dnů najde rodinu novou. 

Pokud ale chcete mít vše podle sebe a dokážete si věci zařídit, můžete jet sami bez agentury. Sice si budete muset zjistit, co všechno je k výjezdu do zahraničí potřeba a vše si sami zařídit, ale alespoň trochu samostatnému člověku se základní znalostí cizího jazyka by to nemělo dělat problém. Sami si najdete rodinu, zařídíte nejlepší pojištění a vám vyhovující dopravu do cizí země. Pak ale nemáte žádnou záruku, že se o vás někdo v případě nezdaru postará.

Agentura
+ skoro nemusíte hnout prstem

+ v případě nezdaru by se o vás měla v zahraničí postarat

+ vyjet můžete i třeba týden po registraci

- poplatky v řádu tisíců

- malá možnost vlastní volby rodiny, dopravy, pojištění a všeho ostatního

Na vlastní pěst

+ vše je podle vás, o všem máte přehled

+ neplatíte žádné poplatky

- nemáte žádnou záruku ohledně rodiny, ubytování atd.

- vše si musíte zařídit sami, nesmíte na nic zapomenout

- hledání vhodné rodiny může zabrat i několik měsíců

Výběr rodiny 
Pokud jste se rozhodli jet sami za sebe, nejprve si budete muset najít rodinu.  Jako první doporučuji přidat se do české skupiny na FB - Au-pairs IN ... , která má přes 1000 členů, většinou jde o aktivní au-pair nebo slečny a kluky (ano, dokonce i kluky), kteří někdy dříve byli au-pair. Zeptejte se, zda někdo neví o volném místě (nejvíce lidí je z UK, občas někdo z Irska), získáte tak kontakt na již odzkoušenou rodinu, což je to nejlepší, co si můžete přát. Skupina je tvořena milými lidmi, kteří rádi pomohou a zodpoví vaše dotazy. Navíc si později můžete zjistit, jestli je ve vaší blízkosti jiná au-pair, parťák se stejnými kořeny se vždycky hodí. Na Facebooku je samozřejmě víc takových skupin, bývají i zaměřené na konkrétní země.

Pokud jste ve skupině neměli štěstí a nenarazili zde na vhodnou rodinu, dalším krokem jsou registrace na několik webových stránkách, které se zaměřují na vyhledávání rodin a au-pair. Největší a nejlpší stránka je Au-pair World, zde jsem našla rodinu já. Dále můžete prohledávat a přidávat inzeráty na Gumtree nebo opět hledat rodinu na Kangaroo Au-pair.  Rodiny na těchto stránkách můžete hledat podle různých preferencí, volíte místo, věk dětí, zemi, čím vyplněnější profil, tím lepší rodinu vám stránky najdou. Pokud ani zde po několika měsících žádnou rodinu nenajdete, měli byste se zamyslet nad svými preferencemi a svými kvalitami nebo se poohlédnout po jiné práci.

Co o sobě rozhodně pravdivě vyplňte:

• věk - některé rodiny berou au-pair již od 17 let, některé ale až od 21 let, takže svůj věk si nevymýšlejte
• řidičský průkaz - většina rodin ŘP nevyžaduje, ale je velkou výhodou
• kouření - některým rodinám kuřačky vadí, některým ne
• jazyk - jazyková vybavenost je jedna z nejdůležitějších věcích, proto vždy na rovinu uveďte, jak na tom jste, některé rodiny se spokojí se základní znalostí, některé ale požadují plynule mluvící au-pair

Kde můžete tochu přehánět:

• zkušenosti s dětmi - uveďte cokoliv, co se k dětem vztahuje, hlídání dítěte u sousedky se může zdát jako maličkost, ale i ta vám může získat plusové body, rozhodně si ale nevymýšlejte např. to, že máte kurz první pomoci atd.
• vychvalte se - vypište všechny kladné vlastnosti, které máte a které by mohly rodinu zaujmout, nebuďte přehnaně skromní, ale také ze sebe nedělejte Supermana - všeho moc škodí
• koníčky - pokud vás baví hra na hudební nástroj, různé DIY činnosti, zpěv, sport a další věci, které se dají dělat s dětmi, rozhodně je vypište

Co raději neprozrazujte:

• lidé - pokud máte averzi k různým lidem, ať už kvůli náboženství, barvě pleti, nebo životnímu stylu, rozhodně to nehlásejte všude do světa
• zlozvyky - vykouříte 2 krabičky denně, každý víkend musíte jít na párty a opíjíte se do němoty? - to na rodinu dobrý dojem neudělá, takže o tom pomlčte a v případě pobytu své zlozvyky držte na uzdě

Čím více toho o sobě v profilu budete mít, tím lépe!

Pohovor na Skype
Ozvala se nějaká rodina? Super! Většina rodin chce s budoucí au-pair mluvit, Skype je k tomu ideální. Nebuďte nervózní, připravte si hezký pozdrav, krátké představení sama sebe a pár otázek ohledně rodiny, dětí, atd. Pohovor přes Skype je plusem i pro vás, host mum nebo host dad by vám nemuseli být sympatičtí, takto je můžete alespoň trochu poznat.

Na co si dávat pozor
Bohužel, jako snad úplně všude, i tady se najdou podvodníci. Většinou se jedná o lidi, kteří vád chtějí vylákat ze země, slibují vám hromady peněz, pak vás ale strčí někam do nevěstince. Co je tedy pozřelé?

• v profilu rodiny je málo informací, žádná fotka
• málo informací vynahradí zmínka o vysokém platu - nad 150 liber nebo euro už to začíná být podezřelé, když vám někdo slíbí 200 a více za týden, už bych dávala ruce pryč
• smlouva - chce o vás rodina mnoho informací, včetně informací o pojištění, bydlišti, údajů z občanky a k tomu vás nutí podepsat smlouvu? To je trochu podezřelé, au-pair nepotřebuje smlouvu!

Odjíždím! Na co nezapomenout
Rodina vás chce - vy chcete rodinu - hurá! Před odjezdem se ujistěte, že máte vyřízené pojištění, platný cestovní pas, pokud vám platnost občanky vyprší v průběhu pobytu (jinak se nedostanete domů!) a dostatek financí na zpáteční letenku/autobus (kdyby náhodou). Zabalte si jen to nejnutnější k přežití, všechno si můžete dokoupit až na místě. Nezapomeňte na adaptér do zásuvky, v mnoha zemích by vám nemusela pasovat baterie k telefonu nebo notebooku. Je slušností přivézt rodině něco z vaší země - víno, likér, sýr ad. pro rodiče a nějaké sladkosti, knížky, omalovánky pro děti.

Doufám, že někomu to alespoń trochu pomůže, kdyby bly nějaké dalšé dotazy, ptejte se :)

Když je venku ošklivo

Vymýšlet aktivity pro 3 malé děti je těžké, když je venku hezky, je to lepší. Ale co dělat, když venku prší (v Irsku prší skoro každý den) a děti jsou plné energie? My máme naštěstí velkou trampolínu ukrytou v garáži, takže se trochu vybijí zde a pak můžeme tvořit. Ráda vyrábím různé věci, takže pořád něco malujeme, stříháme, lepíme...tady je malá ukázka toho, co můžete s dětmi dělat :)

Twister

Skvělá hra, kterou můžete hrát venku i uvnitř. Pokud ji doma nemáte, není těžké ji vyrobit. Nám na výrobu stačil pytel na odpadky, barevný papír a lepicí páska, výroba trvala asi 40 minut. K originální hře jsou ještě hodiny, které ukají která končetina má jít na kterou barvu, to můžete nahradit vytvořenými kartičkami nebo si končetiny a barvy prostě vymýšlejte.

 Abeceda pro malé školáky

Nejstarší dítě, které hlídám, jde na konci srpna do školy, takže trošku pilujeme abecedu. Na všechny písmenka jsme vyrobily plakátek s písmenem +věcmi, které začínají na dané písmeno. Vystřihovali jsme z novim, katalogů, časopisů, občas se hodila i nějaká samolepka. Děti to baví, můžou nalézat obrázky, stříhat a lepit.

Draci

Kluci milují Batmana, Supermana, Robina, Ben10 a dalších XX superhrdinů, takže motivy draků byly jasné. Draci jsou koláže malých papírků, větších papírů a pastelky. Malé papírky tvoří "šupiny", je to docela efektivní a děti zase můžou stříhat a lepit.

Loutky

Měli jsme asi 15 loutek, našla jsem jen 2 :D
Stačí namalovat obrázek, nalepit na tvrdší papír (my recyklovaly krabice) a přilepit k brčku (je to bezpečnější než špejle). Děti si obrázky můžou vybarvit, ty naše je pár dní všude tahaly s sebou :)

Střípky z Irska

Hi there!

Tak se opět hlásím ze „smaragdového ostrova“, kde jsem konečně po týdnu zažila pravé irské počasí. Pár dní tu prší, dnes ráno bylo nádherně, tak jsme vyrazili s HF a dětmi do parku, kde nám jedna cizí, ale velmi milá paní (milí jsou snad všichni Irové) půjčila ručník, když viděla, jak se HF trápí s vysoušením houpačky vlhčenými kapesníčky. Díky tučným dotacím z fondů EU je tu všechno nové a krásné, tedy i dětská hřiště (čti park). Naše hřiště je obrovské, je tu nespočet houpaček, prolézaček a různých atrakcí, které jsem u nás ani neviděla. Děti se vyblbnou, ale od těch našich člověk jen slyší „push me so higher!“ a samy si na ničem moc nehrají. Z parku jsme si skočili to Tea House (nebo Cottage, už nevím) na zmrzlinu, která je tu opravdu výborná (jako ostatně všechny mléčné výrobky a maso, zvířata tu mají kvalitní pastviny, a to se prostě pozná), já zvolila mint s čoko drobky (ladila mi s kalhotami a hodinkami). Příjemné posezení na zahrádce nám (alespoň mě) znepříjemňovali turisti ve drožkách taženými koňmi (to bylo něco pro nejmladšího, zbožňuje koně) a trocha pachu koňského trusu. Cestou zpátky nás přepadl opravdu silný a vytrvalý déšť, schování se pod strom nám pomohl možná na 5 minut. Domů jsme přijeli promočení, ale děti se trochu unavily, což je hlavní!

Koník s kouskem Tea House

Dnes jsem také byla v knihovně (dobrá, nejdřív jsem s malou vešly někam do reklamní firmy, ale  uvědomila jsem si to dřív, než jsme přišly na řadu :D), kde jsem si hned zařídila průkazku, kterou vážně miluju, je to klasická kartička + malá kartička s otvorem na kroužek na klíče, takže ji můžete nosit na svazku spolu s klíči. Knihovna je docela malá, ale pro začátek jsem vybrala 2 knížky – Dolores Clairbone od Stephena Kinga a Fragile Things od Neila Gaimana. V knihovně nás vyzvedla HM, před odchodem jsme potkaly spoustu sousedů a známých. A opravdu všichni tu začínají konverzaci „How are you?“, až potom si člověk může popovídat. Knihovny tu fungují trochu jinak než u nás, neplatí se měsíční/roční poplatek, ale platíte za každou knížku (tady 30 centů za knihu, můžete si půjčit 6 knížek najednou a máte je na 3 týdny). Skvělá věc na téhle knihovně je, že každý čtvrtek přijede „knihovna“ k nám z centra do „vesnice“ a vy si můžete zamluvit knihy na příští týden a půjčit si ty, které jste si zamluvili. A za tyhle půjčené knížky se neplatí, takže pro mě jasná volba.

 

Cestou z knihovny jsme zašly do Dunnes store pro mléko a pečivo, HF šla nakoupit a já s malou jsem šly jako „velký holky“ do oddělení oblečení. A to jsem neměla dělat. Už se nemůžu dočkat, až budu mít konečně zřízený účet, ale bojím se, že to ještě chvilku potrvá, takže si prostě vezmu peníze v hotovosti, protože ty ceny za věci…např. ve slevě (ve slevě je polovina obchodu) slippers (takové ty nazouvací balerínky) za 3€, což je ještě o půlku méně než na justfor5pounds, kde je mám v košíku. Takže jakmile budu mít peníze a zprovozněné kolo, jede se nakupovat!

Nakupovala jsem sice už v neděli, kdy jsem měla day off, ale v neděli je hodně obchodů zavřených a všude moře turistů, takže jsem koupila jen samou drogerii – pěnu na holení a tělové mléko a musela jsem si pořídit i kondicioner, i když ho normálně nepoužívám, jelikož tu mají hodně chlorovanou a tvrdou vodu, kvůli čemuž bylo utrpení rozčesávat mé vlasy po koupeli. Na značku si teď nevzpomenu, ale byl velmi levný, jemně voní po zelených jablkách a už po prvním umytí jsem poznala, že opravdu pomohl. Rozčesávání bylo snazší a i konečky vlasů vypadaly na první pohled lépe.  Ceny tu nejsou nijak hrozné, něco je mnohem levnější, ale něco je trochu dražší. Bohužel jsem stále nenašla mou oblíbenou barvu na vlasy v pytlíčku, jinou nechci, takže budu pokračovat v hledání.

Castle Ross - blízko se těžilo železo (už před 4 000 lety - alespoň podle naučných cedulí), je tu moc krásně, jezero vypadá jako Mácháč a je tu hodně kachen (to bylo něco pro nejmladšího :D)

Z neděle na pondělí u nás nocoval bishop (biskup) father Podrick, osmdesátiletý milý stařík v důchodu (už nebishopuje, ale stále pomáhá v církvi), který i v tomto věku řídí auto, což je obdivuhodné. Jak jsem psala, v neděli jsem měla day off, což mi vnutila sama HM, ale myslím, že byla dost ráda, když jsem z města přijela brzy a pomohla jí, protože návštěva bishopa, to je něco. Večer na mě dokonce vyjela, že dát děti do postele je můj job, že ona si chce popovídat s father Podrickem. Ale chápu to, celý den byla ve stresu a ti tři raraši měli večer opravdu dost energie. Jinak si totiž na nic nemůžu stěžovat, ve všem mi vycházejí vstříc, jídlo a pití si můžu vzít kdy chci a co chci, večeře je vždycky výborná a pestrá. Ale zasloužím si to, protože jak mi HM řekla, musím s dětmi neustále něco dělat, jinak není důvod, proč tu být. Takže teď o prázdninách „makám“ skoro každý den od 8 do 20 hodin, takže 12 hodin denně/ cca 75 hodin týdně za 100€, což je směšné, ale kdybych si měla říct o více peněz, to by mi musela upadnout pusa. Takže ten měsíc ještě vydržím, ale už se těším, až budou děti chodit do školy a do školky, to mě čekají jen ranní povinnosti a pak už jen práce odpoledne/večer.

Za zmínku stojí i včerejšek, když mi HM poprvé nabídla čaj. Když vás v Irsku pozvou na čaj, což se dělá snad při každé návštěvě, všude to je ten samý čaj, takže vás nemůže překvapit jeho případná pachuť. Většinou do něj dávají i mléko s cukrem, naštěstí ne moje rodina, jelikož toto bych asi nevypila. Irské a anglické pití čaje se od sebe docela liší, v Anglii je to více obřadní, říkají „take a tea“ a v každou denní dobu se podává jiný čaj. V Irsku se říká „have a tea“ a vždy je to ten samý čaj. Nicméně abych se dostala k pointě, když mi HM nabídla čaj, docela jsme se zapovídali, hodina a půl uplynula jako voda. Povídali jsme si o dětech, o Irsku, o ČR, o mně, prostě o všem a já si ten večer moc užila, dozvěděla jsem se hodně nových věcí a byl to i příjemný „pokec“. 

Například pořekadla jsou sayings, Irové pečou také rebarborový koláč, ale je to spíš dort, na všechno lijí smetanu nebo krém, vzdělanější vrstva toho ví docela dost o ČR, hlavně o době sametové revoluce, Dubček s Havlem jsou tu prý velmi obdivovaní, ale není to moc poznat, jelikož HF Havla nazval Gustavem… Znají Vltavu od Dvořáka (chvíli mi trvalo pochopit, co je to Moldau), většina byla někdy v ČR a setra HM trávila snad i líbánky v Čechách. Nejčastější nesprostá nadávka je „silly you“ nebo „you silly goose“, když je něco snadné, říkají „easy peezy /peazy (nevím, jak se to píše, ale čte se to [pi:zi], takže se to rýmuje s easy. A zamilovali se český název sněhové pusinky - snow kisses :)

S dětmi to je čím dál lepší, i když se často úplně zbytečně perou, takže mé nejčastější věty jsou „stop fighting“, „stop kicking“, „stop pushing“, don’t do this“, „stop it“, „bad girl/boy“, ale i „good boy/girl“. Asi nejvíc jsem si zamilovala prostředního chlapečka, někdy je opravdu ďáblík, ale někdy takové zlatíčko, co se přijde pomazlit, že nejde nemilovat ho, navíc je prostřední, takže vím, že to nemá jednoduché. Nemladší je také zlatíčko, ale ještě ke mně nemá tak hluboký vztah jako starší chlapeček, ale dávám tomu čas. Holka je prostě holka se vším všudy, navíc je nejstarší, takže ráda klukům rozkazuje, je dost panovačná a moc neposlouchá, když není po jejím, tak se vzteká, čehož si nevšímám a ona se vzteká ještě víc. To jí pak nechám vyvztekat a je nám zase fajn. Jinak je ale hodná, často za mnou chodí, že si chce něco zahrát, prostě být se mnou, což je hezké.

Takže když zhodnotím těch 10 dnů, není to peklo, není to ani ráj, ale za tu krátkou dobu jsem se tu zabydlela celkem dobře a snad to bude jen lepší a lepší!

Konečně tady!

Zdravím po velnmi, velmi dlouhé době!

Omlouvám se, že mi to tak trvalo, ale konečně mám klidnou chvilku, kdy jen sedím na pohovce a děti si klidně hrají. Je to tady úžasné, rodina moc milá, ještě jsem nebyla ve městě, tak nevím nic o lidech zde žijících, ale vypadá to slibně, v autobuse z Corku do Killarney (místo mého pobytu) se mnou seděl moc milý důchodce z Austrálie, jel navštívit potomstvo a hned se se mnou zapovídal :)

Cesta byla docela hrozná, ale přežila jsem, 2 dny autobusem, vlakem a trajektem s 9 hodinovým čekáním už oabsolvovat nechci, takže zpátky letím letadlem :D

Děti jsou cute, nejsou ani tak moc rozmazlené, sice občas neposlouchají a vyvádějí opravdu pro mě strašné vylomeniny (pomazání zdi opalovákem, pomazání mé sprchy mým šamponem, rozházení pilin po garáži (zkuste si to uklízet, myslela jse, že se uslzím a ukýchám k smrti), rotzrhání mého tílka...), často brečí a nechtějí se mezi sebou dělit, ale už to docela zvládám, vím, jak na ně, což je hlavní. Všechny pohromy ale smažou svým "huggie, huggie" nebo když mi vlepí pusu (sice oslintanou, že by se za to nemusel stydět ani Pavlovův pes, ale i tak jsem moc ráda).

Teď již k vyhlášení giveaway. Správná odpověď byla, že jedu do Irska a článek bude o tom, že jsem sem konečně dorazila. Dnešním výhercem se tedy stává....šťastlivec s magickým číslem 1! Gratuluji tedy El a prosím, aby mi poslala svou adresu, typ a barvu hodinek (email popsie11@seznam.cz).