Krize zažehnána

Zdravím po delší odmlce, která byla asi nezbytná k tomu, abych si uvědomila, jak chci a nechci pokračovat. Nejenom s blogem, ale i s životem, tak nějak se vším. Den mého odjezdu do Anglie se blíží a když si uvědomím, že budu minimálně rok bez přátel, bez všeho, na co jsem si pracně celé prázdniny zvykala a opět si to zamilovala, řítím se do depresí hlubokých jak Macocha. Celý den klidně proležím v posteli, sleduji filmy, přežírám se, piji litry kávy a přemýšlím nad věcmi, nad kterými bych přemýšlet neměla. Navíc se dostavila i kreativní krize, už strašně dlouho jsem nepřečetla žádnou knížku, nechtělo se mi nic psát, vyrábět, prostě nic. Jen tak hnít, to se mi zdálo jako nejlepší nápad :D A tady už vidíte náznak zlepšení, začínám používat emotikony :) Ale myslím, že mě hlavně nakopnul nový kreativní projekt. Jako Instagram a Blogger maniak jsem to viděla častokrát, nikdy mě to ale neoslovilo tak, abych šla do krámu a pořídila si to. A o čem je řeč? Slavnostně hlásím, že jsem nový člen kultu ničitelů knih, který je za to na sebe mimořádně hrdý. Pořád nevíte? Dobrá, pořídila jsem si knížku Wreck this Journal, což je asi ta nejlepší věc, která mě za poslední měsíce potkala. Knížka je souborem úkolů, kdy máte postupně celý výtisk zdevastovat. Devastace je ale kreativní, většinou to vypadá i hezky a hlavně člověka dokáže povzbudit, připomenout, co je to spontánnost a jak se opět radovat jako malé dítě. S vervou jsem se pustila do ruinování tohoto deníku a hodlám pokračovat tak dlouho, dokud nebude poslední úkol splněn!

Jakmile jsem se tedy vyhrabala z Macochy, uvědomila jsem si, co chci dělat jinak. O blogu jsem přemýšlela často a došlo mi, že plánování článků na určité dny je strašlivě svazující a ubírá to na čiré radosti vycházející z psaní. Občas prostě není nálada nebo čas, navíc jsem si uvědomila, že některé články nepíšu vlastně ani kvůli mně, ale kvůli čtenářům, aby i zde našli klasickou náplň většiny blogů. To já ale nechci, a proto témata móda, make-up a podobně budu omezovat jen na články, ve kterých bych mohla psát nebo ukázat něco výjimečného.

Nově se můžete těšit na články o tom, jak postupně zaplňuji Wreck this Journal, možná se dočkáte i videí, jelikož občas fotky nestačí!

Já si jdu koupit jízdenku do Londýna, zruinovat mou "bibli" a naplánovat, jak vyždímat z těch 2 týdnů co nejvíc!

Střípky z Irska

Hi there!

Tak se opět hlásím ze „smaragdového ostrova“, kde jsem konečně po týdnu zažila pravé irské počasí. Pár dní tu prší, dnes ráno bylo nádherně, tak jsme vyrazili s HF a dětmi do parku, kde nám jedna cizí, ale velmi milá paní (milí jsou snad všichni Irové) půjčila ručník, když viděla, jak se HF trápí s vysoušením houpačky vlhčenými kapesníčky. Díky tučným dotacím z fondů EU je tu všechno nové a krásné, tedy i dětská hřiště (čti park). Naše hřiště je obrovské, je tu nespočet houpaček, prolézaček a různých atrakcí, které jsem u nás ani neviděla. Děti se vyblbnou, ale od těch našich člověk jen slyší „push me so higher!“ a samy si na ničem moc nehrají. Z parku jsme si skočili to Tea House (nebo Cottage, už nevím) na zmrzlinu, která je tu opravdu výborná (jako ostatně všechny mléčné výrobky a maso, zvířata tu mají kvalitní pastviny, a to se prostě pozná), já zvolila mint s čoko drobky (ladila mi s kalhotami a hodinkami). Příjemné posezení na zahrádce nám (alespoň mě) znepříjemňovali turisti ve drožkách taženými koňmi (to bylo něco pro nejmladšího, zbožňuje koně) a trocha pachu koňského trusu. Cestou zpátky nás přepadl opravdu silný a vytrvalý déšť, schování se pod strom nám pomohl možná na 5 minut. Domů jsme přijeli promočení, ale děti se trochu unavily, což je hlavní!

Koník s kouskem Tea House

Dnes jsem také byla v knihovně (dobrá, nejdřív jsem s malou vešly někam do reklamní firmy, ale  uvědomila jsem si to dřív, než jsme přišly na řadu :D), kde jsem si hned zařídila průkazku, kterou vážně miluju, je to klasická kartička + malá kartička s otvorem na kroužek na klíče, takže ji můžete nosit na svazku spolu s klíči. Knihovna je docela malá, ale pro začátek jsem vybrala 2 knížky – Dolores Clairbone od Stephena Kinga a Fragile Things od Neila Gaimana. V knihovně nás vyzvedla HM, před odchodem jsme potkaly spoustu sousedů a známých. A opravdu všichni tu začínají konverzaci „How are you?“, až potom si člověk může popovídat. Knihovny tu fungují trochu jinak než u nás, neplatí se měsíční/roční poplatek, ale platíte za každou knížku (tady 30 centů za knihu, můžete si půjčit 6 knížek najednou a máte je na 3 týdny). Skvělá věc na téhle knihovně je, že každý čtvrtek přijede „knihovna“ k nám z centra do „vesnice“ a vy si můžete zamluvit knihy na příští týden a půjčit si ty, které jste si zamluvili. A za tyhle půjčené knížky se neplatí, takže pro mě jasná volba.

 

Cestou z knihovny jsme zašly do Dunnes store pro mléko a pečivo, HF šla nakoupit a já s malou jsem šly jako „velký holky“ do oddělení oblečení. A to jsem neměla dělat. Už se nemůžu dočkat, až budu mít konečně zřízený účet, ale bojím se, že to ještě chvilku potrvá, takže si prostě vezmu peníze v hotovosti, protože ty ceny za věci…např. ve slevě (ve slevě je polovina obchodu) slippers (takové ty nazouvací balerínky) za 3€, což je ještě o půlku méně než na justfor5pounds, kde je mám v košíku. Takže jakmile budu mít peníze a zprovozněné kolo, jede se nakupovat!

Nakupovala jsem sice už v neděli, kdy jsem měla day off, ale v neděli je hodně obchodů zavřených a všude moře turistů, takže jsem koupila jen samou drogerii – pěnu na holení a tělové mléko a musela jsem si pořídit i kondicioner, i když ho normálně nepoužívám, jelikož tu mají hodně chlorovanou a tvrdou vodu, kvůli čemuž bylo utrpení rozčesávat mé vlasy po koupeli. Na značku si teď nevzpomenu, ale byl velmi levný, jemně voní po zelených jablkách a už po prvním umytí jsem poznala, že opravdu pomohl. Rozčesávání bylo snazší a i konečky vlasů vypadaly na první pohled lépe.  Ceny tu nejsou nijak hrozné, něco je mnohem levnější, ale něco je trochu dražší. Bohužel jsem stále nenašla mou oblíbenou barvu na vlasy v pytlíčku, jinou nechci, takže budu pokračovat v hledání.

Castle Ross - blízko se těžilo železo (už před 4 000 lety - alespoň podle naučných cedulí), je tu moc krásně, jezero vypadá jako Mácháč a je tu hodně kachen (to bylo něco pro nejmladšího :D)

Z neděle na pondělí u nás nocoval bishop (biskup) father Podrick, osmdesátiletý milý stařík v důchodu (už nebishopuje, ale stále pomáhá v církvi), který i v tomto věku řídí auto, což je obdivuhodné. Jak jsem psala, v neděli jsem měla day off, což mi vnutila sama HM, ale myslím, že byla dost ráda, když jsem z města přijela brzy a pomohla jí, protože návštěva bishopa, to je něco. Večer na mě dokonce vyjela, že dát děti do postele je můj job, že ona si chce popovídat s father Podrickem. Ale chápu to, celý den byla ve stresu a ti tři raraši měli večer opravdu dost energie. Jinak si totiž na nic nemůžu stěžovat, ve všem mi vycházejí vstříc, jídlo a pití si můžu vzít kdy chci a co chci, večeře je vždycky výborná a pestrá. Ale zasloužím si to, protože jak mi HM řekla, musím s dětmi neustále něco dělat, jinak není důvod, proč tu být. Takže teď o prázdninách „makám“ skoro každý den od 8 do 20 hodin, takže 12 hodin denně/ cca 75 hodin týdně za 100€, což je směšné, ale kdybych si měla říct o více peněz, to by mi musela upadnout pusa. Takže ten měsíc ještě vydržím, ale už se těším, až budou děti chodit do školy a do školky, to mě čekají jen ranní povinnosti a pak už jen práce odpoledne/večer.

Za zmínku stojí i včerejšek, když mi HM poprvé nabídla čaj. Když vás v Irsku pozvou na čaj, což se dělá snad při každé návštěvě, všude to je ten samý čaj, takže vás nemůže překvapit jeho případná pachuť. Většinou do něj dávají i mléko s cukrem, naštěstí ne moje rodina, jelikož toto bych asi nevypila. Irské a anglické pití čaje se od sebe docela liší, v Anglii je to více obřadní, říkají „take a tea“ a v každou denní dobu se podává jiný čaj. V Irsku se říká „have a tea“ a vždy je to ten samý čaj. Nicméně abych se dostala k pointě, když mi HM nabídla čaj, docela jsme se zapovídali, hodina a půl uplynula jako voda. Povídali jsme si o dětech, o Irsku, o ČR, o mně, prostě o všem a já si ten večer moc užila, dozvěděla jsem se hodně nových věcí a byl to i příjemný „pokec“. 

Například pořekadla jsou sayings, Irové pečou také rebarborový koláč, ale je to spíš dort, na všechno lijí smetanu nebo krém, vzdělanější vrstva toho ví docela dost o ČR, hlavně o době sametové revoluce, Dubček s Havlem jsou tu prý velmi obdivovaní, ale není to moc poznat, jelikož HF Havla nazval Gustavem… Znají Vltavu od Dvořáka (chvíli mi trvalo pochopit, co je to Moldau), většina byla někdy v ČR a setra HM trávila snad i líbánky v Čechách. Nejčastější nesprostá nadávka je „silly you“ nebo „you silly goose“, když je něco snadné, říkají „easy peezy /peazy (nevím, jak se to píše, ale čte se to [pi:zi], takže se to rýmuje s easy. A zamilovali se český název sněhové pusinky - snow kisses :)

S dětmi to je čím dál lepší, i když se často úplně zbytečně perou, takže mé nejčastější věty jsou „stop fighting“, „stop kicking“, „stop pushing“, don’t do this“, „stop it“, „bad girl/boy“, ale i „good boy/girl“. Asi nejvíc jsem si zamilovala prostředního chlapečka, někdy je opravdu ďáblík, ale někdy takové zlatíčko, co se přijde pomazlit, že nejde nemilovat ho, navíc je prostřední, takže vím, že to nemá jednoduché. Nemladší je také zlatíčko, ale ještě ke mně nemá tak hluboký vztah jako starší chlapeček, ale dávám tomu čas. Holka je prostě holka se vším všudy, navíc je nejstarší, takže ráda klukům rozkazuje, je dost panovačná a moc neposlouchá, když není po jejím, tak se vzteká, čehož si nevšímám a ona se vzteká ještě víc. To jí pak nechám vyvztekat a je nám zase fajn. Jinak je ale hodná, často za mnou chodí, že si chce něco zahrát, prostě být se mnou, což je hezké.

Takže když zhodnotím těch 10 dnů, není to peklo, není to ani ráj, ale za tu krátkou dobu jsem se tu zabydlela celkem dobře a snad to bude jen lepší a lepší!

Konečně tady!

Zdravím po velnmi, velmi dlouhé době!

Omlouvám se, že mi to tak trvalo, ale konečně mám klidnou chvilku, kdy jen sedím na pohovce a děti si klidně hrají. Je to tady úžasné, rodina moc milá, ještě jsem nebyla ve městě, tak nevím nic o lidech zde žijících, ale vypadá to slibně, v autobuse z Corku do Killarney (místo mého pobytu) se mnou seděl moc milý důchodce z Austrálie, jel navštívit potomstvo a hned se se mnou zapovídal :)

Cesta byla docela hrozná, ale přežila jsem, 2 dny autobusem, vlakem a trajektem s 9 hodinovým čekáním už oabsolvovat nechci, takže zpátky letím letadlem :D

Děti jsou cute, nejsou ani tak moc rozmazlené, sice občas neposlouchají a vyvádějí opravdu pro mě strašné vylomeniny (pomazání zdi opalovákem, pomazání mé sprchy mým šamponem, rozházení pilin po garáži (zkuste si to uklízet, myslela jse, že se uslzím a ukýchám k smrti), rotzrhání mého tílka...), často brečí a nechtějí se mezi sebou dělit, ale už to docela zvládám, vím, jak na ně, což je hlavní. Všechny pohromy ale smažou svým "huggie, huggie" nebo když mi vlepí pusu (sice oslintanou, že by se za to nemusel stydět ani Pavlovův pes, ale i tak jsem moc ráda).

Teď již k vyhlášení giveaway. Správná odpověď byla, že jedu do Irska a článek bude o tom, že jsem sem konečně dorazila. Dnešním výhercem se tedy stává....šťastlivec s magickým číslem 1! Gratuluji tedy El a prosím, aby mi poslala svou adresu, typ a barvu hodinek (email popsie11@seznam.cz).

Mišmaš

Dnešní, a asi na nějakou dobu poslední, příspěvek bude o hodně věcech, potřebuju se se vším svěřit, pochlubit, just share it with someone.

Příští týden touhle dobou budu chrnět přimáčknutá k okénku vzadu na pětce ve SA autobusu někde na dálnici v Německu, ale abych se k tomu dni D dostala, budu muset tento týden zvládnout tolik věcí, že když na to pomyslím...Ale alespoň mi ten týden uteče, ani nebudu vědět jak.

To do list:

• od pondělí do pátku tábor - 7:45 - 15:45, v úterý výlet a ve středu spaní ve škole
• volná odpoledne - zabalení balíčků z justfor5pounds objednávek, přičemž doufám, že krabice s věcmi přijde už zítra, nikoli v úterý, a následné rozposlání
• další věc, v kterou doufám, je to, že mi co nejdříve přijdou věci, co jsem na poslední chvíli objednala do swapů, jsem smířená s tím, že do středy swapy asi poslat nestihnu, ale modlím se za to, aby to mé protějšky, kterým se opravdu moc omlouvám, stihli, nesnesla bych půlroční čekání na rozbalení balíčku :D
• dokoupení věcí a potravin nutných k přežití dvoudenní cesty autobusem, kvůli čemuž je nutná journey to Liberec a kdy mě mamka určitě bude nutit, abych řídila (v našem novém autě, které je oproti našemu starému hotové Ferari)
• vytvořit mapu po centru Londýna se zastávkami a keškami (sice ji už mám, ale že bych se v ní nějak vyznala, to ne - z jedné z prvních výplat kupuji GPS!), protože jinak nevím, co tam budu 10 hodin dělat
• zabalit si, respektive přinutit mamku, aby našla mé oblíbené tričko s Tardis, o němž mi tvrdí, že neví kde je (?!) - poučení: nikdy nepůjčujte nic rodičům!, a aby ještě stihla vyprat
• uklidit si pokoj a vyházet to, co nepotřebuju, protože vím, že jakmile tady nebudu, určitě mi ho někdo prošmejdí
• obvolat všechny kamarády a jít se v pátek rozloučit do hospody a užít si poslední večer s nej kámoškou (kámoškama)
• vytvořit si playlist do autobusu
• nakoupit dárky pro host family (hlavně pro děti - nějaké nápady? - určitě beru omalovánky a pexeso!)
• nekoukat na VotočVohoz, především do fora s eBay, protože bych tam strávila zase xxx hodin
• nezbláznit se z toho

Abyste nemuseli pořád poslouchat moje výlevy, přidávám pár tipů na věci z eBay - jen tak pro zajímavost, v košíku a ve wishlistu mám věci asi za 400 dolarů :D

Náramek s kotvou - AU $1.00 - odkaz

Hodinky Calvin Klein - US $6.99 - odkaz

Set náramků - US $3.99 - odkaz

Náušnice - US $0.99 - odkaz

Hodinky Michael Kors - US $8.59 - odkaz

Šátek - US $4.33 - odkaz

Náramek s kytkou - AU $1.00 - odkaz

Náramek s lístkem - AU $1.00 - odkaz

Žluté psaníčko - US $4.79 - odkaz

Kabelka - US $17.73 - odkaz

Šaty - US $16.04 - odkaz

Army šifonová košile - AU $10.44 - odkaz

Košile - AU $6.98 - odkaz

A teď si jdu pustit pár dílů Merlina, počkám, až se mi stáhne Pretty Woman, trochu si pobrečim a jdu spát. Tak tedy sbohem, mí milí čtenáři!

Ach ta cestovní horečka!

Už jen 11 dní a vyrazím vstříc novým zkušenostem, ale cestovní horečku mám už asi 3 týdny...A co to zahrnuje? Zjišťování všech možných i nemožných informací o Irsku, o městě, kde budu, o lidech, kteří tam žijí...a dozvěděla jsem se spoustu zajímavých věcí, kvůli kterým se tam těším ještě víc!

Tak například...věděli jste, že irský přízvuk je podle jedné ankety jeden ze tří nejvíc sexy přízvuků na světě (mimochodem - český přízvuk je 4., což vážně nechápu :D)? Už si v těch nejživějích barvách představuji, jak půjdu do pravé irské hospody, poručím si Guinness a narazím na kluka s tím ultra sexy přízvukem, on narazí na mě (s mým 4. ultra sexy přízvukem) a vznikne z toho bláznivá láska až do konce života, jelikož se do sebe zamilujeme na první slovo díky našim sexy přízvukům. Určitě to bude vysoký a "udělaný" zrzek s nádherným úsměvem, pozve mě na jednoho, dva nebo třeba tři tupláky a už to pojede!

OK, teď zpátky na zem, ale představa to je pěkná, ne? A šance, že na nějakého pěkného souseda narazím, není zas tak moc malá, kolik na světě běhá Irů, ze kterých se holkám podlamují kolena...Collin Farrel, Jonathan Rhys Meyers (na obrázku), Michael Fassbender, Glen Hansard (i když to zrovna není můj typ), Pierce Brosnan a další úžasní mužové, které jsem na Googlu viděla.

Dost ale o klucích/mužích a jedeme dále, k dalšímu bodu v seznamu "Proč jet do Irska". Jelikož ráda piju pivo (ale jen v hospodě, doma si lahváče neotevřu), těším se, až ochutnám vyhlášené irské pivo Guinness. Sice ho u nás taky prodávají, ale přeci jenom bude něco jiného dát si ho v hospodě a pít ho doma z plechovky. A navíc, po černém pivu prý rostou prsa, takže o důvod víc, proč ho do sebe ládovat jeden za druhým!





 A nakonec (ne že by to byla poslední úžasná věc o Irsku, ale už se mi klíží oči a zítra chystám zase něco dalšího) - nádherná irská příroda! Navíc budu bydlet v Killarney, což je město v národním parku stejného jména, nemůžu se dočkat procházek při západu slunce!

Sršáň a já

Dnes, ani nevím, jak jsem se k tomu odhodlala, jsem vyvenčila našeho Sršáňa. A byla jsem překvapená, jak dobře to dopadlo!

Sršáň není náš domácí mazlíček, ale miláček na 4 kolech. Jasně, je to stará pomalá kraksna, co se opravovala už asi 10x, sežrala desítky tisíc za opravy a z řazení má člověk namoženou paži. Ale má taky své výhody, např. malou spotřebu a velikost, což z té kraksny dělá ideální "shopping bag" pro nás ženy/holky.

Papíry mám od září, ale autoškola i "výcvik" s mamkou mě tolik ničily, že jsem více než 9 měsíců nesedla za volant žádného auta, což byla docela chyba. Ono je něco jiného učit se v nové fabii a pak jezdit v téhle herce. To je, jako kdybyste přesedli ze závodního oře na mezka při posledním tažení. I tak jsem ale dnes podnikla mou první sólo cestu z rodné vísky do velkoměsta (rozuměj z Hodkovic do Liberce, cca 20 km). Svezla jsem i kamarádky, což byl moc dobrý nápad, jak se posléze ukázalo. Je dobré mít na místě spolujezdce někoho, kdo vám ve chvílích horka v klidu vše vysvětlí a poradí, nevzteká se...Takže i přes pár "chcípnutí", nějaké to špatné odbočení a mylné přeřazení na čtyřku místo na dvojku (v čemž jsem ale nevině, protože ta páka je fakt děsně zatuhlá!) jsme všichni dojeli v pořádku, nenabourali jsme, neodřeli jsme nic, nepřejeli jsme nikoho a hlavně - zase jsem o nějakou tu zkušenost bohatší! Už si připadám jak velká holka, co dělá taxíka kamarádům a důležitě se krčí za volantem. Jo, mě přejde humor v Irsku, kde se jezdí vlevo...:D

PS: Ano, vím, článek o ničem, ale prostě jsem se musela pochlubit, navíc, co kdyby se tu našel někdo, kdo na tom byl stejně jako já - pro něj mám poselství dnešního dne - nasedni a jeď!

Nepřijata!

Jak už titulek napovídá, nebyla jsem přita. A kam? Na VŠ. A víte co? Vůbec, ale vůbec mi to nevadí!

Jediná věc, která by mě mohla trochu iritovat, je to, že mi přijetí uteklo o 2 body (= 1 otázka), a to, že ačkoliv většina oborů zaznamenala posunutí bodové hranice směrem dolů, v mém oboru bohužel hranice stoupla o 8 bodů, což je poměrně dost. Jelikož jsem chtěla jen sem a nikam jinam, podala jsem si přihlášku už jen na naši místní "univerzitu", kam ale stejně nepůjdu, přeci nepromarním rok studiem něčeho, co mě neuspokojuje, nebo nebudu sedět doma, s gymplem se totiž práce těžko hledá. A tak jsem si hned po přijímačkách vymyslela jinou variantu, jak strávím následující rok - pojedu do zahraničí dělat au-pair!

Samozřejmě by bylo lepší odcestovat někam dál a jen kvůli studiu, např. do Austrálie nebo na Nový Zéland, možná do Francie pilovat francouzštinu, bohužel ale nejsme majetná rodina, tudíž je Anglie/Irsko s poměrně dobrým výdělkem téměř za nic nejlepší volba. Má úroveň angličtiny není špatná, domluvím se všude, kde potřebuji, proto ani nebudu utrácet za kurzy, protože člověk se nejlépe učí za pochodu.

Člověk si může vyhledat rodinu sám, nebo se může zaregistrovat u agentury, která by za něj měla vše obstarat. Já zvolila první možnost, o vše se postarám sama, což je podle mě pro alespoň trochu soběstačného člověka nejlepší volba. Nemusíte platit žádné agentuře zápisné, vše si najdete sami, rodinu si vyberete podle sebe, prostě máte ve všem volnou ruku. Teď jenom pročítám články pro budoucí au-pair, internetové příručky, hledám rodinu...Jakmile si definitivně nějakou najdu, mou "odysseu" podrobně zmapuji, co kdyby na tom byl někdo podobně jako já :)

Přijímačky

Pokud se letos hlásíte na VŠ, asi vás nemine nějaké přijímací řízení. Někde stačí průměr ze SŠ, jinde zase uznávají SCIO testy, na mnoha školách mají ale vlastní přijímačky. Některé instituce, jako např. jedna nebo dvě z lékařských fakult UK, mají každý rok velmi podobné testy, kde se otázky opakují. Dokonce si i můžete zakoupit sešit s otázkami, které byste mohli čekat. To mi přijde jako dobrá možnost přípravy, bohužel se na žádnou podobnou školu nehlásím.

Kdybych se měla opravdu pilně učit na přijímačky na svůj obor, asi bych rok jen ležela v knihách, odborných časopisech, sledovala zprávy a jezdila prstem po mapě, jelikož část testu, která má největší váhu, je tak pekelně těžká (alespoň pro mě), že budu ráda, když z ní dostanu alespoň 2/5 bodů. Ty 2/5 otázek bych mohla vědět na jistotu, ale co s těmi zbylými 3/5? Teď je čas zpozornět a pečlivě číst. Takže, toto je můj plán. U všech otázek, kde jsem vůbec nevěděla, zaškrtám jedno písmenko - statisticky nejčastější správné odpovědi jsou c nebo d, takže si jedno z toho vyberu a to ve zbývajícíh otázkách zaškrtám. 1/4 by měla být dobře, při troše štěstí to bude více. Je to rozhodně lepší než chaoticky zaškrtávat nahodilé odpovědi, i když najdou se i světlé výjimky, kterým to skvěle vyjde. Takže to byl jeden taktický bod.

Druhý bod tkví ve správném rozložení času. Většinou nemusím s nedostatkem času bojovat (ťuk, ťuk), ale přeci jenom je lepší si předem vše rozvrhnout. Nejdřív udělejte otázky, se kterými jste si naprosto jistí, pak se teprve pusťte do těch těžších. 

Když dodržíte tato dvě jednoduchá pravidla, máte větší šanci na úspěch, a to se počítá!

Bohužel, i když mám strategii promyšlenou, nervozita mne ne a ne opustit. Co když mi ujede autobus? Co když danou budovu nenajdu? Co když vystoupím na špatné stanici metra nebo tramvaje? Co když kvůli povodním zrovna na mé stanici metra metro nezastaví? Co když to nestihnu? Co když se mi cestou něco stane? Co když doma zapomenu něco důležitého? Co když mi v sálu plném soustředících se lidí hororově zakručí v břiše? V hlavě se mi míhají ty nejhorší scénáře, nemůžu spát, na nic se nemohu soustředit, žeru, jak kdyby mě pustili po 10 letech z koncentráku a stejně mi není líp. Proto radši pojedu dřívejším autobusem (musím kvůli tomu vstávat v 5 hodin!), oblečení mám hezky připravené na židličce jako vzorný prvňáček, v tašce má tisíc důležitých i nedůležitých věcí, které by se ale prostě mohly hodit a v ledničce čeká super sváča, kterou ráno jen vytáhnu a hodím do tašky. A pořád mi není líp. Lépe se mi dělá jen při představě, že si v Praze nakoupím nějaké hezké pohledy na poscrossing a dám si nějaký nechutně velký speciální kebab!

Maraton

Ještě před týdnem jsem si myslela, že svaťák bude měsíc strávený u filmů, seriálů, na kole a v hospodě, ale během pár dní se z měsíce stalo něco málo přes 2 týdny, počet výjezdů na kolo a do hospody se smrskl na minimum a nikde ani slechu po pořádném filmu, jen ty seriály naštěstí zůstávají (teda kromě Vikingů, kterým už pomalu, ale jistě zvoní umíráček), uf! Z volného času se stal maraton příprav na maturitu - zpracovávání MO na FJ a rozborů ke knížkám, což mi připomíná, že bych ještě měla dočíst Magora - ale jak přečíst knížku (dobře, spíš sešitek), která se vám moc nelíbí a vybrali jste si ji jen kvůli jedné jediné básni, kterou ale nade vše milujete? Plus bych si asi měla připravit něco málo k AJ, alespoň osnovu nebo tak něco, ať nevypadám, že to mám moc na salámu...Takže jaká bude náplň příštích 12 dní (protože týden si chci nechat na pročítání a pomalé učení)? 25 MO z FJ, 13 rozborů a 25 osnov + chození na poštu a odesílání balíčků z UK shopů. V tryskovém tempu mě ale udržuje vidina malé la Tour Eiffel vytetované na krku...

Takže když to tak zrekapituluju, nevím, proč jsem se na svaťák těšila, tak narušená snad ještě být nemůžu. Jediné plus je možnost vstávat k obědu, což si kvůli časovému pressu dovolit nemůžu, ale ten pocit, že bych mohla, ten je k nezaplacení. Navíc jsem se konečně donutila snídat, protože ráno mám mnohem víc času. A když už se mi blíží ty prázdniny, začínám přemýšlet nad tím, co vlastně budu dělat, a jak to tak vidím, rozhodně se nudit nebudu! Z dostatku, nebo možná z nedostatku, teď si nějak nemůžu vybrat, volného času navíc začínám přemýšlet nad věcmi, nad kterými normální lidé většinou nepřemýšlí. Ale co už, jsem maturant, navíc z gymplu a navíc holka, já si to můžu dovolit!

Pozn. red: blogging je skvělá možnost totálního výplachu mozku, takže neberte všechno zas tak vážně. Howgh!

Maturita: Písemky za mnou a 3 týdny válení se přede mnou!

Humbuk kolem státní maturity z matematiky a českého jazyka snad nikomu neunikl, ale říkám si - opravdu to bylo tak hrozné? Jako studentka čtyřletého všeobecného gymnázia jsem si říkala, že oba testy dám za jedna bez větších obtíží, protože zrovna matematiku nás dost drtili, zvládla bych mnohem těžší příklady, a na ČJ jsme měli učitelku, která sice půlku hodiny prokecela buď o dějepise, své rodině, svých zážitch nebo o svém mládí, ale i tak toho do nás nacpala dost. 

Matematika nebyla vůbec těžká, všechna zadání byla jednoduchá, nic složitého. Ale to mnozí (i já) vůbec neocenili, jelikož vzpomenout si na něco, co jsme ani nebrali a v ilustračních testech to nebylo (nebo třeba bylo, ale nevím, kolik lidí si udělá úplně všechny testy z minulých let), bylo někdy vážně těžké. To, že jsem úplně jednoduchou rovnici  a průměr počítala asi 10x a pokaždé mi vyšly jiné výsledky, bych raději nezmiňovala, ale podělit se o to musím, ať všichni vidí, že i nabušení gymnazisti měli občas s něčím problém.

Ovšem DT z českého jazyka a literatury byl...jak to říct...přinejmenším zvláštní. Sice si nestěžuji, že byl ukrutně těžký a nejtěžší, který jsem kdy dělala (dělala jsem asi 4, tak nemám moc velké srovnání), protože mám češtinu i literaturu ráda a někde se to holt projevit musí, ale i tak jsem si říkala, že některé otázky nemají v testu co dělat. Některé byly tak subjektivní, že by CERMAT měl uznat více odpovědí, protože jak má člověk poznat, co si hrdina myslí, když tam o jeho myšlenkových pochodech nic není? Některé otázky byly tak jednoduché, že bych se je styděla dát i o přijímaček na SŠ, některé ale tak těžké, že by se hodily spíš do testu na VŠ. A že by byly nějaké otázky, které by měly tu zamýšlenou střední úroveň? Upřímně, moc jich tam nebylo. A to, že tam byla trocha dějepisu (ne celá půlka etstu, jak někteří říkají), bylo podle mě správné, protože to byly základní věci, které navíc ovlivnily spoustu významných autorů. U čtení z grafu váhám, zda by tam měl být, sice je to cvičení na čtenářskou gramotnost, ale je tam důležité i logické uvažování...tak nevím. Zadání slohů byla tento rok dobrá, možná bych nevěděla, jak vylíčit krajinu za bouřky na 250 slov, ale to je jen můj názor.

Maturanti pláčou, že testy byly moc těžké, veřejnost říká, že maturanti jsou hloupí a že maturitu by měli mít jen opravdu ti "chytří", jak tomu ještě před několika lety bylo. Na jednu stranu si říkám, že přece člověk, který napíše "výkend", "dal my" a další podobné, podlě mě příšerné, hrubky, by prostě maturitu neměl udělat, je správné, že ji nebude mít. Ale na druhou stranu, když vidím, jak opravdu inteligentní lidé jásají, že o fous prošli, říkám si, že je něco špatně.

Ale testy jsou za námi, teď už s tím nic neuděláme. Ovšem na ústní maturity, na ty se připravit ještě můžeme, takže nevěšte hlavy, otevřete učebnice a snažte se!

Státní maturita ČJ - zadání a výsledky

Zadání a snad i správné odpovědi z jarních maturit, přidáno i vysvětlení, proč tomu tak je. Budete-li mít dotaz, klidně napište do komentů, třeba tam mám chybu :)

Známky a procenta:(maximum bodů: 69)

1 - 100 %

2 - 87 % (za 60 bodů už dostáváte 2)

3 - 73 % (za 50 bodů už dostáváte 3)

4 - 58 % (za 40 bodů už dostáváte 4)

5 - 43 % (za 30 bodů dostáváte 5) - tudíž abyste prolezli, potřebujete 31 bodů

Bodování:

všechny klasické otázky ABCD za 2 body

otázky ANO/NE:

4 dobře - 3 body

3 dobře - 2 body

2 dobře - 1 bod

1 a 0 dobře - 0 bodů

PS: Na obrázky si pro plné zobrazení klikněte :) 

EDIT: narazila jsem na "ověřené výsledky", které jsou stejné jako ty mé :)

Nějaké výsledky se objevily i na tn.cz, jsou úplně stejné jak tyto, hodně lidí by tam ale u Svěráka a románů dalo NE. Teď je jen otázka, jestli to tn.cz nezkopírovali odtu, protože známe tn.cz...

odkaz

Správná odpověď: C - opatřeními, bylo stanoveno

 Správná odpověď: D (poslední dva řádky) - ústřednímu postavami jsou

Správná odpověď: D - 4. a 5. řádek

 Správná odpověď: D - výraz stylisticky příznakový je takový výraz, který se do textu stylisticky nehodí - vyšvihnout se se nehodí do odbornějšího textu

 Správná odpověď: D (2. odstavec) - častá odpověď B je špatně, světské = necírkevní

Správná odpověď: C 

 Správná odpověď: C (koho co - 4. pád - manžele Hrabákovy)

 Správná odpověď: A (Židé a esesáci jsou úhlavní nepřátelé)

 Správná odpověď: C - lyrický subjekt je vlastně hrdina nebo vypravěč děje, který ale v ději nevystupuje...trochu divné vysvětlení, ale správné

Správná odpověď: D - z básně vyčteme, že tam hrdina byl v lstopadu, pieta nám napoví, že to bylo až po době koncentráků - tudíž po roce 1945

Správná odpověď: B (jde o dobu národního obrození - pomůcka - Slovanský sjezd 1848)

 Správná odpověď: B - osvěta = šíření vzdělání

Správná odpověď: B - spolky SOKOLSKÉ  (je za podst. jm. = postpozice, je nerozvitý (neváže se na něj nic jiného) a je to přívlastek (ptáme se: jaký?, který?)

 Správná odpověď: C - věta jednoduchá, čárky oddělují pouze mnohonásobný předmět (pomůcka - ve větě je jen jedno sloveso)

Správné odpovědi:

15.1 - N - v textu se obsahu nikde nemluví

15.2 - A - pisatel píše, že tvoří pouze krátká díla, román je dílo dlouhé (u této odpovědi si nejsem na 100 % jistá)

15.3 - A

15.4 - N - autor nic takového neříká

Správné odpovědi:

16.1 - N - skla je vždy více (a stovky)

16.2 - N - zvyšoval se počet obcí i počet obyvatel

16.3 - A - někde se zvyšovalo, meziroční pokles znamená pokles mezi 2 lety - takže po roce

16.4 - N - kov je ve statistice zahrnut

 Správné pořadí: D, E, C, A, B

 Správné odpovědi:

18.1 - A

18.2 - N - uzeMNĚní (pomůcka - zeMNí)

18.3 - A

18.4 - A

 Správné odpovědi:

19.1 - A - 3. řádek odspoda

19.2 - N - další člověk - oslovení příteli neznamená, že je to opravdu přítel

19.3 - N - vypadá to, voní to jako škeble, ale není řečeno, že to jsou škeble

19.4 - A - podíval se a šel dál

Správná odpověď: C

Správná odpověď: D - děvčata nezbláznily - správně má být nezbláznila (množné číslo rodu středního)

Správná odpověď: A - živnostenský list je jediná odpověď, která dává smysl

Správná odpověď: D - poslední 3 řádky

Správná odpověď: D - "podle nařízení vlády"

Správná odpověď: A - slovo svépomoc vzniklo složením dvou slov - své a pomoc, kouřovod vznikl složením slov kouř a vod (vodit)

Správná odpověď: C - jediná odpověď, která sedí

Správná odpověď: B - podle přezdívky, času a data a stylu psaní poznáme, že jde o příspěvek v diskuzi - ověříme si pak jen to, zda je první text recenze

Správná odpověď:C - "akci cihla tak můžete podpořit"

Správná odpověď: B - benefice = pomoc potřebným (pomůcka - benefiční koncert)

Správná odpověď: D - v A je chybou slovo snažší (správně snazší), v B francouzký (správně francouzský), C děctví (správně dětství)

Správná odpověď: C - jako jediná nevyhovuje
A - 4. řádek, B - píše se o tom v posledním odstavci, D - 5. řádek

Správná odpověď: C - obrazné pojmenování neboli metafora - A - maso chudých - houby nejsou maso, ale říká se jim tak, B - historické kořeny - žádné opravdové kořeny historií nerostou, D - krásky s nožkami - houby přeci nejsou krásky