Tattoo ideas

Dnes bude článek s kosmetikou z trochu jiného soudku, jelikož téma tetování je teď u mě dost aktuální.

Už asi 2 roky si pohrávám s myšlenkou, že bych si nechala něco vytetovat. Pár motivů jsem v hlavě měla, ale když už jsem se rozhodla, byl na to špatný čas, nebyly peníze nebo nebyl k sehnání tatér. Takže za tu dobu se mi nahromadilo dost obrázků, ze kterých mohu vybírat. U kluků se mi líbí tetování všude, u holek ale upřednostňuji rafinovanější umístění. Sama chci tetování někam, kde by hned nebilo do očí, ale aby si ho také občas někdo všimnul. Galerii obrázků jsem rozdělila podle toho, kde by se mi dané výtvory líbily:

• za uchem - tetování za uchem se dá lehce skrýt, stačí si rozpustit vlasy, pokud se jím naopak chceme pochlubit, culík nebo drdol skrytý poklad odhalí

Nevím, jestli znáte postavičku Wally, v Británii a Irsku je docela populární. Jakmile někde uvidíte "Where's Wally?" a změť obrázků, vaším úkolem je Wallyho najít. Proto je umístění za uchem ideální!

 zdroj: http://tattooaesthetic.com/post/5867741706/wheres-wally-tattoo

Pohřběte mě třeba v láhvi od CocaColy!

Možná jsem se už zmínila, že má host family je úžasná v jedné určité věci - vědí tolik věcí, všude byli, všechno znají, a tak se někdy dozvím docela šokující zajímavosti. Minulý týden jsme porovnávali pohřby v Irsku a v ČR (o tom ale článek nebude, nebojte), pak se ale zmínili o pohřbech, respektive rakvích, v Ghaně. 

Ghana je zemí západní Afriky, takže až si budete dělat kakao, podívejte se, kde bylo vyrobeno, máte cca 50% šanci, že právě tam. Možná jste o Ghaně slyšeli v souvislosti s dětskými otroky, skoro polovina dětí tu musí pracovat na plantážích, nejčastěji právě na těch s kakaem. To je asi tak vše, co se můžete dočíst na wikipedii nebo učit ve škole...a to je škoda! Protože na Ghaně je jedna úžasná věc - to, jak tu lidé chápou smrt, pohřby a vše okolo.

Po druhé světové válce, která bolestně zasáhla i tuto africkou zemi, chtěl ghanský trhláš Ataa Oko trochu povzbudit lid. A nenapadlo ho nic jiného, než vyrobit několik opravdu veselých rakví. Může to znít bizarně, ne všem se to líbí, ale i přesto se z těchto rakví stal obrovský hit. Dnes už se ve studiu Kane Kwei vyrábí tisíce takových, v 50. letech se dokonce na zdejších odborných školách začal vyučovat předmět, kde se můžete naučit, jak takové schránky vyrobit. Čas od času se v Americe a Evropě konají výstavy těchto skvostů, které si může na zakázku objednat úplně každý. Motiv rakve totiž úzce souvisí s životem zemřelého, takže pokud rádi čtete, můžete se nechat pohřbít v knize, pokud jste vášnivý fotbalista, nechte se pochovat třeba v kopačce, pro jablíčkáře je tu i rakev v podobě iPhonu :)

Au-pair odysseia

Kdo není na tomto blogu poprvé, mohl by vědět, že jsem se nedostala na svou "vysněnou" VŠ, a tak jsem se rozhodla na rok vyjet do zahraničí jako au-pair, konkrétně do Irska. Článek vychází z mých vlastních zkušeností, najdete zde postupy, rady a tipy, jak si vše najít, zařídit a domluvit.  Do tohoto článku jsem se přemlouvala vážně, ale vážně dost dlouho. Možná jsem ho mohla napsat na pokračování, ale takhle je to pro čtenáře asi přehlednější a vše se dozví hned a najednou. Jelikož jsem se rozhodla vyjet na vlastní pěst bez agentury, agenturám se budu věnovat minimálně.

Agentura, nebo na vlastní pěst?

Jak už jsem naznačila, máme 2 možnosti, jak se stát au-pair: buď si najdeme agenturu, která au-pair pobyty zrpostředkovává a o vše by se měla postarat, nebo si vše zařídíme sami. Agenturu doporučuji všem, kteří vědí, že na zařizování jsou antitalenti, na něco by mohli zapomenout a nevadí jim zaplatit za vyřízení několik tisíc korun. Takových společností existuje nepřeberné množství, stačí si zadat do vyhledávače "au-pair agentura" a vyjede vám jich několik desítek. Mezi ty nejznámější patří Cool Agent, Aaa Agency nebo můžete jet se Student Agency. Občas narazíte na nějakou nabídku i na prace.cz/brigády/zahraničí. Agentury si účtují poplatek za zprostředkování, většinou to bývá v řádu několika tisíc, za to vám najdou rodinu, vyřídí vše potřebné, vy se skoro o nic nemusíte starat. Také by nad vámi měly držet ochrannou ruku při samotném pobytu a v případě, že byste si s rodinou nepadli do oka, nelíbilo by se vám tam, by vám měly najít rodinu novou. Bohužel jen málo agentur toto opravdu dodrží, není výjimkou, když vás rodina v noci vyhodí na ulici a agentura vám řekne, že do 5 dnů najde rodinu novou. 

Pokud ale chcete mít vše podle sebe a dokážete si věci zařídit, můžete jet sami bez agentury. Sice si budete muset zjistit, co všechno je k výjezdu do zahraničí potřeba a vše si sami zařídit, ale alespoň trochu samostatnému člověku se základní znalostí cizího jazyka by to nemělo dělat problém. Sami si najdete rodinu, zařídíte nejlepší pojištění a vám vyhovující dopravu do cizí země. Pak ale nemáte žádnou záruku, že se o vás někdo v případě nezdaru postará.

Agentura
+ skoro nemusíte hnout prstem

+ v případě nezdaru by se o vás měla v zahraničí postarat

+ vyjet můžete i třeba týden po registraci

- poplatky v řádu tisíců

- malá možnost vlastní volby rodiny, dopravy, pojištění a všeho ostatního

Na vlastní pěst

+ vše je podle vás, o všem máte přehled

+ neplatíte žádné poplatky

- nemáte žádnou záruku ohledně rodiny, ubytování atd.

- vše si musíte zařídit sami, nesmíte na nic zapomenout

- hledání vhodné rodiny může zabrat i několik měsíců

Výběr rodiny 
Pokud jste se rozhodli jet sami za sebe, nejprve si budete muset najít rodinu.  Jako první doporučuji přidat se do české skupiny na FB - Au-pairs IN ... , která má přes 1000 členů, většinou jde o aktivní au-pair nebo slečny a kluky (ano, dokonce i kluky), kteří někdy dříve byli au-pair. Zeptejte se, zda někdo neví o volném místě (nejvíce lidí je z UK, občas někdo z Irska), získáte tak kontakt na již odzkoušenou rodinu, což je to nejlepší, co si můžete přát. Skupina je tvořena milými lidmi, kteří rádi pomohou a zodpoví vaše dotazy. Navíc si později můžete zjistit, jestli je ve vaší blízkosti jiná au-pair, parťák se stejnými kořeny se vždycky hodí. Na Facebooku je samozřejmě víc takových skupin, bývají i zaměřené na konkrétní země.

Pokud jste ve skupině neměli štěstí a nenarazili zde na vhodnou rodinu, dalším krokem jsou registrace na několik webových stránkách, které se zaměřují na vyhledávání rodin a au-pair. Největší a nejlpší stránka je Au-pair World, zde jsem našla rodinu já. Dále můžete prohledávat a přidávat inzeráty na Gumtree nebo opět hledat rodinu na Kangaroo Au-pair.  Rodiny na těchto stránkách můžete hledat podle různých preferencí, volíte místo, věk dětí, zemi, čím vyplněnější profil, tím lepší rodinu vám stránky najdou. Pokud ani zde po několika měsících žádnou rodinu nenajdete, měli byste se zamyslet nad svými preferencemi a svými kvalitami nebo se poohlédnout po jiné práci.

Co o sobě rozhodně pravdivě vyplňte:

• věk - některé rodiny berou au-pair již od 17 let, některé ale až od 21 let, takže svůj věk si nevymýšlejte
• řidičský průkaz - většina rodin ŘP nevyžaduje, ale je velkou výhodou
• kouření - některým rodinám kuřačky vadí, některým ne
• jazyk - jazyková vybavenost je jedna z nejdůležitějších věcích, proto vždy na rovinu uveďte, jak na tom jste, některé rodiny se spokojí se základní znalostí, některé ale požadují plynule mluvící au-pair

Kde můžete tochu přehánět:

• zkušenosti s dětmi - uveďte cokoliv, co se k dětem vztahuje, hlídání dítěte u sousedky se může zdát jako maličkost, ale i ta vám může získat plusové body, rozhodně si ale nevymýšlejte např. to, že máte kurz první pomoci atd.
• vychvalte se - vypište všechny kladné vlastnosti, které máte a které by mohly rodinu zaujmout, nebuďte přehnaně skromní, ale také ze sebe nedělejte Supermana - všeho moc škodí
• koníčky - pokud vás baví hra na hudební nástroj, různé DIY činnosti, zpěv, sport a další věci, které se dají dělat s dětmi, rozhodně je vypište

Co raději neprozrazujte:

• lidé - pokud máte averzi k různým lidem, ať už kvůli náboženství, barvě pleti, nebo životnímu stylu, rozhodně to nehlásejte všude do světa
• zlozvyky - vykouříte 2 krabičky denně, každý víkend musíte jít na párty a opíjíte se do němoty? - to na rodinu dobrý dojem neudělá, takže o tom pomlčte a v případě pobytu své zlozvyky držte na uzdě

Čím více toho o sobě v profilu budete mít, tím lépe!

Pohovor na Skype
Ozvala se nějaká rodina? Super! Většina rodin chce s budoucí au-pair mluvit, Skype je k tomu ideální. Nebuďte nervózní, připravte si hezký pozdrav, krátké představení sama sebe a pár otázek ohledně rodiny, dětí, atd. Pohovor přes Skype je plusem i pro vás, host mum nebo host dad by vám nemuseli být sympatičtí, takto je můžete alespoň trochu poznat.

Na co si dávat pozor
Bohužel, jako snad úplně všude, i tady se najdou podvodníci. Většinou se jedná o lidi, kteří vád chtějí vylákat ze země, slibují vám hromady peněz, pak vás ale strčí někam do nevěstince. Co je tedy pozřelé?

• v profilu rodiny je málo informací, žádná fotka
• málo informací vynahradí zmínka o vysokém platu - nad 150 liber nebo euro už to začíná být podezřelé, když vám někdo slíbí 200 a více za týden, už bych dávala ruce pryč
• smlouva - chce o vás rodina mnoho informací, včetně informací o pojištění, bydlišti, údajů z občanky a k tomu vás nutí podepsat smlouvu? To je trochu podezřelé, au-pair nepotřebuje smlouvu!

Odjíždím! Na co nezapomenout
Rodina vás chce - vy chcete rodinu - hurá! Před odjezdem se ujistěte, že máte vyřízené pojištění, platný cestovní pas, pokud vám platnost občanky vyprší v průběhu pobytu (jinak se nedostanete domů!) a dostatek financí na zpáteční letenku/autobus (kdyby náhodou). Zabalte si jen to nejnutnější k přežití, všechno si můžete dokoupit až na místě. Nezapomeňte na adaptér do zásuvky, v mnoha zemích by vám nemusela pasovat baterie k telefonu nebo notebooku. Je slušností přivézt rodině něco z vaší země - víno, likér, sýr ad. pro rodiče a nějaké sladkosti, knížky, omalovánky pro děti.

Doufám, že někomu to alespoń trochu pomůže, kdyby bly nějaké dalšé dotazy, ptejte se :)

Střípky z Irska

Hi there!

Tak se opět hlásím ze „smaragdového ostrova“, kde jsem konečně po týdnu zažila pravé irské počasí. Pár dní tu prší, dnes ráno bylo nádherně, tak jsme vyrazili s HF a dětmi do parku, kde nám jedna cizí, ale velmi milá paní (milí jsou snad všichni Irové) půjčila ručník, když viděla, jak se HF trápí s vysoušením houpačky vlhčenými kapesníčky. Díky tučným dotacím z fondů EU je tu všechno nové a krásné, tedy i dětská hřiště (čti park). Naše hřiště je obrovské, je tu nespočet houpaček, prolézaček a různých atrakcí, které jsem u nás ani neviděla. Děti se vyblbnou, ale od těch našich člověk jen slyší „push me so higher!“ a samy si na ničem moc nehrají. Z parku jsme si skočili to Tea House (nebo Cottage, už nevím) na zmrzlinu, která je tu opravdu výborná (jako ostatně všechny mléčné výrobky a maso, zvířata tu mají kvalitní pastviny, a to se prostě pozná), já zvolila mint s čoko drobky (ladila mi s kalhotami a hodinkami). Příjemné posezení na zahrádce nám (alespoň mě) znepříjemňovali turisti ve drožkách taženými koňmi (to bylo něco pro nejmladšího, zbožňuje koně) a trocha pachu koňského trusu. Cestou zpátky nás přepadl opravdu silný a vytrvalý déšť, schování se pod strom nám pomohl možná na 5 minut. Domů jsme přijeli promočení, ale děti se trochu unavily, což je hlavní!

Koník s kouskem Tea House

Dnes jsem také byla v knihovně (dobrá, nejdřív jsem s malou vešly někam do reklamní firmy, ale  uvědomila jsem si to dřív, než jsme přišly na řadu :D), kde jsem si hned zařídila průkazku, kterou vážně miluju, je to klasická kartička + malá kartička s otvorem na kroužek na klíče, takže ji můžete nosit na svazku spolu s klíči. Knihovna je docela malá, ale pro začátek jsem vybrala 2 knížky – Dolores Clairbone od Stephena Kinga a Fragile Things od Neila Gaimana. V knihovně nás vyzvedla HM, před odchodem jsme potkaly spoustu sousedů a známých. A opravdu všichni tu začínají konverzaci „How are you?“, až potom si člověk může popovídat. Knihovny tu fungují trochu jinak než u nás, neplatí se měsíční/roční poplatek, ale platíte za každou knížku (tady 30 centů za knihu, můžete si půjčit 6 knížek najednou a máte je na 3 týdny). Skvělá věc na téhle knihovně je, že každý čtvrtek přijede „knihovna“ k nám z centra do „vesnice“ a vy si můžete zamluvit knihy na příští týden a půjčit si ty, které jste si zamluvili. A za tyhle půjčené knížky se neplatí, takže pro mě jasná volba.

 

Cestou z knihovny jsme zašly do Dunnes store pro mléko a pečivo, HF šla nakoupit a já s malou jsem šly jako „velký holky“ do oddělení oblečení. A to jsem neměla dělat. Už se nemůžu dočkat, až budu mít konečně zřízený účet, ale bojím se, že to ještě chvilku potrvá, takže si prostě vezmu peníze v hotovosti, protože ty ceny za věci…např. ve slevě (ve slevě je polovina obchodu) slippers (takové ty nazouvací balerínky) za 3€, což je ještě o půlku méně než na justfor5pounds, kde je mám v košíku. Takže jakmile budu mít peníze a zprovozněné kolo, jede se nakupovat!

Nakupovala jsem sice už v neděli, kdy jsem měla day off, ale v neděli je hodně obchodů zavřených a všude moře turistů, takže jsem koupila jen samou drogerii – pěnu na holení a tělové mléko a musela jsem si pořídit i kondicioner, i když ho normálně nepoužívám, jelikož tu mají hodně chlorovanou a tvrdou vodu, kvůli čemuž bylo utrpení rozčesávat mé vlasy po koupeli. Na značku si teď nevzpomenu, ale byl velmi levný, jemně voní po zelených jablkách a už po prvním umytí jsem poznala, že opravdu pomohl. Rozčesávání bylo snazší a i konečky vlasů vypadaly na první pohled lépe.  Ceny tu nejsou nijak hrozné, něco je mnohem levnější, ale něco je trochu dražší. Bohužel jsem stále nenašla mou oblíbenou barvu na vlasy v pytlíčku, jinou nechci, takže budu pokračovat v hledání.

Castle Ross - blízko se těžilo železo (už před 4 000 lety - alespoň podle naučných cedulí), je tu moc krásně, jezero vypadá jako Mácháč a je tu hodně kachen (to bylo něco pro nejmladšího :D)

Z neděle na pondělí u nás nocoval bishop (biskup) father Podrick, osmdesátiletý milý stařík v důchodu (už nebishopuje, ale stále pomáhá v církvi), který i v tomto věku řídí auto, což je obdivuhodné. Jak jsem psala, v neděli jsem měla day off, což mi vnutila sama HM, ale myslím, že byla dost ráda, když jsem z města přijela brzy a pomohla jí, protože návštěva bishopa, to je něco. Večer na mě dokonce vyjela, že dát děti do postele je můj job, že ona si chce popovídat s father Podrickem. Ale chápu to, celý den byla ve stresu a ti tři raraši měli večer opravdu dost energie. Jinak si totiž na nic nemůžu stěžovat, ve všem mi vycházejí vstříc, jídlo a pití si můžu vzít kdy chci a co chci, večeře je vždycky výborná a pestrá. Ale zasloužím si to, protože jak mi HM řekla, musím s dětmi neustále něco dělat, jinak není důvod, proč tu být. Takže teď o prázdninách „makám“ skoro každý den od 8 do 20 hodin, takže 12 hodin denně/ cca 75 hodin týdně za 100€, což je směšné, ale kdybych si měla říct o více peněz, to by mi musela upadnout pusa. Takže ten měsíc ještě vydržím, ale už se těším, až budou děti chodit do školy a do školky, to mě čekají jen ranní povinnosti a pak už jen práce odpoledne/večer.

Za zmínku stojí i včerejšek, když mi HM poprvé nabídla čaj. Když vás v Irsku pozvou na čaj, což se dělá snad při každé návštěvě, všude to je ten samý čaj, takže vás nemůže překvapit jeho případná pachuť. Většinou do něj dávají i mléko s cukrem, naštěstí ne moje rodina, jelikož toto bych asi nevypila. Irské a anglické pití čaje se od sebe docela liší, v Anglii je to více obřadní, říkají „take a tea“ a v každou denní dobu se podává jiný čaj. V Irsku se říká „have a tea“ a vždy je to ten samý čaj. Nicméně abych se dostala k pointě, když mi HM nabídla čaj, docela jsme se zapovídali, hodina a půl uplynula jako voda. Povídali jsme si o dětech, o Irsku, o ČR, o mně, prostě o všem a já si ten večer moc užila, dozvěděla jsem se hodně nových věcí a byl to i příjemný „pokec“. 

Například pořekadla jsou sayings, Irové pečou také rebarborový koláč, ale je to spíš dort, na všechno lijí smetanu nebo krém, vzdělanější vrstva toho ví docela dost o ČR, hlavně o době sametové revoluce, Dubček s Havlem jsou tu prý velmi obdivovaní, ale není to moc poznat, jelikož HF Havla nazval Gustavem… Znají Vltavu od Dvořáka (chvíli mi trvalo pochopit, co je to Moldau), většina byla někdy v ČR a setra HM trávila snad i líbánky v Čechách. Nejčastější nesprostá nadávka je „silly you“ nebo „you silly goose“, když je něco snadné, říkají „easy peezy /peazy (nevím, jak se to píše, ale čte se to [pi:zi], takže se to rýmuje s easy. A zamilovali se český název sněhové pusinky - snow kisses :)

S dětmi to je čím dál lepší, i když se často úplně zbytečně perou, takže mé nejčastější věty jsou „stop fighting“, „stop kicking“, „stop pushing“, don’t do this“, „stop it“, „bad girl/boy“, ale i „good boy/girl“. Asi nejvíc jsem si zamilovala prostředního chlapečka, někdy je opravdu ďáblík, ale někdy takové zlatíčko, co se přijde pomazlit, že nejde nemilovat ho, navíc je prostřední, takže vím, že to nemá jednoduché. Nemladší je také zlatíčko, ale ještě ke mně nemá tak hluboký vztah jako starší chlapeček, ale dávám tomu čas. Holka je prostě holka se vším všudy, navíc je nejstarší, takže ráda klukům rozkazuje, je dost panovačná a moc neposlouchá, když není po jejím, tak se vzteká, čehož si nevšímám a ona se vzteká ještě víc. To jí pak nechám vyvztekat a je nám zase fajn. Jinak je ale hodná, často za mnou chodí, že si chce něco zahrát, prostě být se mnou, což je hezké.

Takže když zhodnotím těch 10 dnů, není to peklo, není to ani ráj, ale za tu krátkou dobu jsem se tu zabydlela celkem dobře a snad to bude jen lepší a lepší!

TV kalendář - už nezapomenete na žádný seriál

Přes rok průběžně sleduji kolem 20 seriálů, tak se není čemu divit, když občas nevím, kdy má který "seroš" pauzu, kdy je poslední epizoda nebo v který den se vůbec vysílá. Pro nás, seriálové fanatiky, naštěstí existují online TV kalendáře, já si vybrala ten na http://www.pogdesign.co.uk/cat/. Můžete si zobrazit  všechny seriály, které se vysílají, nebo si zvolit pouze své oblíbené, což je podle mě mnohem lepší a přehlednější. Kalendář má několik dalších funkcí, například všechny novinky se zabarví zeleně, takže o žádnou nepřijdete. Vždy si o seriálu můžete něco málo přečíst.

Tvorba koláží online

Existuje spousta programů, ve kterých si můžeme vytvořit koláže, některé jsou přístupné i zdarma na internetu a nepotřebujeme si nic stahovat a instalovat do počítače. Jedním z nejlepších (pro mě nejlepší) je editor fotografií PicMonkey. Na této stránce můžeme upravovat fotografie nebo tvořit koláže.

Pro tvorbu koláží klikneme na ikonku Create a collage.

Otevře se nám stránka s bílým čtvercem uprostřed. Do tohoto čtverce vkládáme fotografie, které můžeme najít ve sloupečku vlevo. Používáme fotografie od PicMonkey nebo můžeme nahrát své vlastní. Úplně vlevo vidíme 4 ikonky. První je pro nahrávání a přidávání obrázků, druhá pro tvorbu okének v koláži, třetí pro doplňkové obrázky a díky čtvrté můžeme nastavit vzdálenost okének od sebe, barvu pozadí nebo zaoblení hran.

Můžeme si vybrat přednastavená okénka, ale můžeme si je i sami vytvořit. Jednoduše přetahujeme obrázky do bílého čtverce tak, jak je ukázáno na videu. Ve videu si ukážeme celý postup s využitím všech možností tvorby koláže. Bohužel video je při zvětšení docela nekvalitní, i tak by ale mělo pomoci.

Přijímačky

Pokud se letos hlásíte na VŠ, asi vás nemine nějaké přijímací řízení. Někde stačí průměr ze SŠ, jinde zase uznávají SCIO testy, na mnoha školách mají ale vlastní přijímačky. Některé instituce, jako např. jedna nebo dvě z lékařských fakult UK, mají každý rok velmi podobné testy, kde se otázky opakují. Dokonce si i můžete zakoupit sešit s otázkami, které byste mohli čekat. To mi přijde jako dobrá možnost přípravy, bohužel se na žádnou podobnou školu nehlásím.

Kdybych se měla opravdu pilně učit na přijímačky na svůj obor, asi bych rok jen ležela v knihách, odborných časopisech, sledovala zprávy a jezdila prstem po mapě, jelikož část testu, která má největší váhu, je tak pekelně těžká (alespoň pro mě), že budu ráda, když z ní dostanu alespoň 2/5 bodů. Ty 2/5 otázek bych mohla vědět na jistotu, ale co s těmi zbylými 3/5? Teď je čas zpozornět a pečlivě číst. Takže, toto je můj plán. U všech otázek, kde jsem vůbec nevěděla, zaškrtám jedno písmenko - statisticky nejčastější správné odpovědi jsou c nebo d, takže si jedno z toho vyberu a to ve zbývajícíh otázkách zaškrtám. 1/4 by měla být dobře, při troše štěstí to bude více. Je to rozhodně lepší než chaoticky zaškrtávat nahodilé odpovědi, i když najdou se i světlé výjimky, kterým to skvěle vyjde. Takže to byl jeden taktický bod.

Druhý bod tkví ve správném rozložení času. Většinou nemusím s nedostatkem času bojovat (ťuk, ťuk), ale přeci jenom je lepší si předem vše rozvrhnout. Nejdřív udělejte otázky, se kterými jste si naprosto jistí, pak se teprve pusťte do těch těžších. 

Když dodržíte tato dvě jednoduchá pravidla, máte větší šanci na úspěch, a to se počítá!

Bohužel, i když mám strategii promyšlenou, nervozita mne ne a ne opustit. Co když mi ujede autobus? Co když danou budovu nenajdu? Co když vystoupím na špatné stanici metra nebo tramvaje? Co když kvůli povodním zrovna na mé stanici metra metro nezastaví? Co když to nestihnu? Co když se mi cestou něco stane? Co když doma zapomenu něco důležitého? Co když mi v sálu plném soustředících se lidí hororově zakručí v břiše? V hlavě se mi míhají ty nejhorší scénáře, nemůžu spát, na nic se nemohu soustředit, žeru, jak kdyby mě pustili po 10 letech z koncentráku a stejně mi není líp. Proto radši pojedu dřívejším autobusem (musím kvůli tomu vstávat v 5 hodin!), oblečení mám hezky připravené na židličce jako vzorný prvňáček, v tašce má tisíc důležitých i nedůležitých věcí, které by se ale prostě mohly hodit a v ledničce čeká super sváča, kterou ráno jen vytáhnu a hodím do tašky. A pořád mi není líp. Lépe se mi dělá jen při představě, že si v Praze nakoupím nějaké hezké pohledy na poscrossing a dám si nějaký nechutně velký speciální kebab!

Čtení pomáhá - pomoz i ty!

Většina čtvrťáků má po maturitě, kvůli kterým jistě všichni pilně přečetli všech 20 knížek, nebo si o nich alespoň zjistili co nejvíce informací. Některé knížky máte ještě určitě v hlavě, tak co takhle využít svých vědomostí a pomoci lidem, kteří naši pomoc potřebují?

Stačí se zaregistrovat na http://www.ctenipomaha.cz/ a udělat pár testů, které se týkají vybraných knížek. Každý test má 5 otázek, otázky jsou většinou jednoduché a za každý úspěšně složený dostanete kredit 50 Kč. Kredit pak darujete jednomu či více projektu, např. se sbírají peníze na speciální vozíčky, školy v přírodě nebo vybavení různých vzdělávacích a ozdravných zařízení.

Knihy, vybrané spisovateli a dalšími známými osobnostmi (projekt podporuje např. Vojta Dyk), jsou rozděleny do 3 kategorií: 1. stupeň ZŠ, 2. stupeň ZŠ a střední školy. Při registraci musíte uvést svou aktuální školu a třídu, podle toho pak musíte vybírat knížky. 1. stupeň ZŠ může číst knihy pro SŠ, ale naopak to nejde. Jelikož je před námi poslední měsíc školní docházky, je to také poslední možnost, jak čtvrťáci mohou pomoci. Navíc se můžete přihlásit do soutěže Albatrosu, kde se v každé kategorii každý měsíc vyhlašuje prvních 100 lidí, kteří přečetli nejvíce knížek. Ti jsou pak odměňováni knížkami. 

Pokud nejste příznivci DMS, nekupujete si na ulicích magnetky a podobné věci, je toto ideální možnost pro ty, kteří i tak chtějí pomoci.

Memento mori aneb taková normální rodinka

 UPOZORNĚNÍ: Pokud máte slabý žaludek a nesnesete pohled na určité věci nebo jste prostě právě jedli, tak si dobře rozmyslete, jestli budete dál číst. Jemnějším povahám by se možná mohlo udělat nevolno.

_____________________________________________________________________________

Historie Memento mori sahá až do starověkého Říma, kde tato dvě slova znamenala "Pamatujte, že zemřete", jak poznamenal Tertuliánus ve své Apologetice. S vynálezem daguerrotypu v roce 1839 se začala používat jako název pro posmrtné fotografie a překládala se jako "Pamatuj na smrt". Nejdřív je využívala policie, patologové, dokonce i tisk, ale skutečnou popularitu posmrtným obrázkům přineslo až obyčejné viktoriánské obyvatelstvo. Kdo se zajímá o historii, určitě ví, že viktoriánská doba byla doba zvláštních lidí, kteří měli zvláštní choutky a nápady. V té době řádilo po světě mnoho nemocí, které kosily obyvatelstvo, nejvíce však děti, po milionech. Přijít o dítě je jedna z nejhorších věcí, která může člověka potkat. Přijdete-li ale člověk o více dětí, nemůžeme se divit, že to na rodičích zanechá určité následky, v tomto případě nápad vyfotit se s mrtvými dětmi na rodinné fotografii. A ne, děti opravdu nebyly vystaveny v rakvičkách, ale byly naštelovány do takových pozic, aby vypadaly jako živé. Leckdy se jim dokonce domalovávaly zorničky, ale byl efekt co nejlepší. Takže krásná rodinná fotka s maminkou, tatínkem a třemi dětmi, kde všichni vypadali jak z reklamy na štěstí a rodinnou pohodu, mohl být vlastně obrázek rodičů a jejich malých mrtvolek. Sice fotky dětí byly nejčastější, ale dospělí se po smrti také zvěčňovali. Pro ty pak byly vymýšleny speciální konstrukce jako opora, aby se člověk mohl vyfotit i ve stoje. Časté bylo focení nedávno zemřelých generálů a dalších důležitých lidí. I když se to bude zdát divné, mnoho lidí vidělo v mrtvých lidech krásu, a tak jsou nebožtíci hlavními aktéry mnoha uměleckých děl. Dokonce najdeme i pár obrazů, které vznikly před vynálezem fotografie, jejichž autor musel mít vážné psychické problémy. Teď si ale říkám - ještě, že jsou barevné fotky s vysokým rozlišením výdobytkem moderní doby...Posuďte sami.

 Obraz od Edwina Romanza Elmera (1850-1923) - Mourning Picture (Smuteční obrázek)

Njevětší rozdíl mezi malbou a fotografií je ten, že malíř může "vytvořit život", což fotograf může jen těžko.

 Fotografie muže středního věku - je naaranžován tak, aby vypadal jako živý.

Začneme zlehka - fotografie rodiny s urničkou miminka na kojenecké židličce.

Fotografie rodičů s jejich mrtvou dcerou. Všimněte si, že mají napudrované tváře, aby působili živějším dojmem a mrtvolná podoba jejich dcery se tak ztratila.

 Takové krásné spící miminko...

 Z týhle holky život přímo tryská...

 Památka na synka...

...nebo dcerku.

 Že by už ve stádiu rozkladu?

Po tomhle asi dneska neusnu...

Všimněte si konstrukce držící pána v sedu.

Slavné osobnosti na posmrtných fotografiích

 Otto von Bismarck

Victor Hugo

Video: Češi, národ pivařů

  Trocha dějepisu a zeměpisu České republiky - pupku světa - kde se vše točí kolem jediné věci - piva!

Proč se vlastně ČR a SR rozdělily? Mnozí říkají, že Slováci pili málo piva...

A proč Češi nepotřebují airbagy a proč je taková škoda, že u nás klesá konzumace černého piva?

Pivo je zdravé, proto říkáme "na zdraví!".

Státní maturita ČJ - zadání a výsledky

Zadání a snad i správné odpovědi z jarních maturit, přidáno i vysvětlení, proč tomu tak je. Budete-li mít dotaz, klidně napište do komentů, třeba tam mám chybu :)

Známky a procenta:(maximum bodů: 69)

1 - 100 %

2 - 87 % (za 60 bodů už dostáváte 2)

3 - 73 % (za 50 bodů už dostáváte 3)

4 - 58 % (za 40 bodů už dostáváte 4)

5 - 43 % (za 30 bodů dostáváte 5) - tudíž abyste prolezli, potřebujete 31 bodů

Bodování:

všechny klasické otázky ABCD za 2 body

otázky ANO/NE:

4 dobře - 3 body

3 dobře - 2 body

2 dobře - 1 bod

1 a 0 dobře - 0 bodů

PS: Na obrázky si pro plné zobrazení klikněte :) 

EDIT: narazila jsem na "ověřené výsledky", které jsou stejné jako ty mé :)

Nějaké výsledky se objevily i na tn.cz, jsou úplně stejné jak tyto, hodně lidí by tam ale u Svěráka a románů dalo NE. Teď je jen otázka, jestli to tn.cz nezkopírovali odtu, protože známe tn.cz...

odkaz

Správná odpověď: C - opatřeními, bylo stanoveno

 Správná odpověď: D (poslední dva řádky) - ústřednímu postavami jsou

Správná odpověď: D - 4. a 5. řádek

 Správná odpověď: D - výraz stylisticky příznakový je takový výraz, který se do textu stylisticky nehodí - vyšvihnout se se nehodí do odbornějšího textu

 Správná odpověď: D (2. odstavec) - častá odpověď B je špatně, světské = necírkevní

Správná odpověď: C 

 Správná odpověď: C (koho co - 4. pád - manžele Hrabákovy)

 Správná odpověď: A (Židé a esesáci jsou úhlavní nepřátelé)

 Správná odpověď: C - lyrický subjekt je vlastně hrdina nebo vypravěč děje, který ale v ději nevystupuje...trochu divné vysvětlení, ale správné

Správná odpověď: D - z básně vyčteme, že tam hrdina byl v lstopadu, pieta nám napoví, že to bylo až po době koncentráků - tudíž po roce 1945

Správná odpověď: B (jde o dobu národního obrození - pomůcka - Slovanský sjezd 1848)

 Správná odpověď: B - osvěta = šíření vzdělání

Správná odpověď: B - spolky SOKOLSKÉ  (je za podst. jm. = postpozice, je nerozvitý (neváže se na něj nic jiného) a je to přívlastek (ptáme se: jaký?, který?)

 Správná odpověď: C - věta jednoduchá, čárky oddělují pouze mnohonásobný předmět (pomůcka - ve větě je jen jedno sloveso)

Správné odpovědi:

15.1 - N - v textu se obsahu nikde nemluví

15.2 - A - pisatel píše, že tvoří pouze krátká díla, román je dílo dlouhé (u této odpovědi si nejsem na 100 % jistá)

15.3 - A

15.4 - N - autor nic takového neříká

Správné odpovědi:

16.1 - N - skla je vždy více (a stovky)

16.2 - N - zvyšoval se počet obcí i počet obyvatel

16.3 - A - někde se zvyšovalo, meziroční pokles znamená pokles mezi 2 lety - takže po roce

16.4 - N - kov je ve statistice zahrnut

 Správné pořadí: D, E, C, A, B

 Správné odpovědi:

18.1 - A

18.2 - N - uzeMNĚní (pomůcka - zeMNí)

18.3 - A

18.4 - A

 Správné odpovědi:

19.1 - A - 3. řádek odspoda

19.2 - N - další člověk - oslovení příteli neznamená, že je to opravdu přítel

19.3 - N - vypadá to, voní to jako škeble, ale není řečeno, že to jsou škeble

19.4 - A - podíval se a šel dál

Správná odpověď: C

Správná odpověď: D - děvčata nezbláznily - správně má být nezbláznila (množné číslo rodu středního)

Správná odpověď: A - živnostenský list je jediná odpověď, která dává smysl

Správná odpověď: D - poslední 3 řádky

Správná odpověď: D - "podle nařízení vlády"

Správná odpověď: A - slovo svépomoc vzniklo složením dvou slov - své a pomoc, kouřovod vznikl složením slov kouř a vod (vodit)

Správná odpověď: C - jediná odpověď, která sedí

Správná odpověď: B - podle přezdívky, času a data a stylu psaní poznáme, že jde o příspěvek v diskuzi - ověříme si pak jen to, zda je první text recenze

Správná odpověď:C - "akci cihla tak můžete podpořit"

Správná odpověď: B - benefice = pomoc potřebným (pomůcka - benefiční koncert)

Správná odpověď: D - v A je chybou slovo snažší (správně snazší), v B francouzký (správně francouzský), C děctví (správně dětství)

Správná odpověď: C - jako jediná nevyhovuje
A - 4. řádek, B - píše se o tom v posledním odstavci, D - 5. řádek

Správná odpověď: C - obrazné pojmenování neboli metafora - A - maso chudých - houby nejsou maso, ale říká se jim tak, B - historické kořeny - žádné opravdové kořeny historií nerostou, D - krásky s nožkami - houby přeci nejsou krásky