Jane's Howling: Memento mori aneb taková normální rodinka

UPOZORNĚNÍ: Pokud máte slabý žaludek a nesnesete pohled na určité věci nebo jste prostě právě jedli, tak si dobře rozmyslete, jestli budete dál číst. Jemnějším povahám by se možná mohlo udělat nevolno.

_____________________________________________________________________________

Historie Memento mori sahá až do starověkého Říma, kde tato dvě slova znamenala "Pamatujte, že zemřete", jak poznamenal Tertuliánus ve své Apologetice. S vynálezem daguerrotypu v roce 1839 se začala používat jako název pro posmrtné fotografie a překládala se jako "Pamatuj na smrt". Nejdřív je využívala policie, patologové, dokonce i tisk, ale skutečnou popularitu posmrtným obrázkům přineslo až obyčejné viktoriánské obyvatelstvo. Kdo se zajímá o historii, určitě ví, že viktoriánská doba byla doba zvláštních lidí, kteří měli zvláštní choutky a nápady. V té době řádilo po světě mnoho nemocí, které kosily obyvatelstvo, nejvíce však děti, po milionech. Přijít o dítě je jedna z nejhorších věcí, která může člověka potkat. Přijdete-li ale člověk o více dětí, nemůžeme se divit, že to na rodičích zanechá určité následky, v tomto případě nápad vyfotit se s mrtvými dětmi na rodinné fotografii. A ne, děti opravdu nebyly vystaveny v rakvičkách, ale byly naštelovány do takových pozic, aby vypadaly jako živé. Leckdy se jim dokonce domalovávaly zorničky, ale byl efekt co nejlepší. Takže krásná rodinná fotka s maminkou, tatínkem a třemi dětmi, kde všichni vypadali jak z reklamy na štěstí a rodinnou pohodu, mohl být vlastně obrázek rodičů a jejich malých mrtvolek. Sice fotky dětí byly nejčastější, ale dospělí se po smrti také zvěčňovali. Pro ty pak byly vymýšleny speciální konstrukce jako opora, aby se člověk mohl vyfotit i ve stoje. Časté bylo focení nedávno zemřelých generálů a dalších důležitých lidí. I když se to bude zdát divné, mnoho lidí vidělo v mrtvých lidech krásu, a tak jsou nebožtíci hlavními aktéry mnoha uměleckých děl. Dokonce najdeme i pár obrazů, které vznikly před vynálezem fotografie, jejichž autor musel mít vážné psychické problémy. Teď si ale říkám - ještě, že jsou barevné fotky s vysokým rozlišením výdobytkem moderní doby...Posuďte sami.

Obraz od Edwina Romanza Elmera (1850-1923) - Mourning Picture (Smuteční obrázek)

Njevětší rozdíl mezi malbou a fotografií je ten, že malíř může "vytvořit život", což fotograf může jen těžko.

Fotografie muže středního věku - je naaranžován tak, aby vypadal jako živý.

Začneme zlehka - fotografie rodiny s urničkou miminka na kojenecké židličce.

Fotografie rodičů s jejich mrtvou dcerou. Všimněte si, že mají napudrované tváře, aby působili živějším dojmem a mrtvolná podoba jejich dcery se tak ztratila.