Že v pátek mají všichni blázni svátek, to ví snad všichni. Ani nevím, proč se to říká, ale pomalu začínám věřit tomu, že je to pravda.
To, že jsem měla ve čtrvrtek a v pátek písemné maturity z AJ a FJ, sem psát nebudu, to by bylo na knížku :D Ale to, co se mi v pátek stalo, to sem napsat musím!
Měla jsem ve městě sraz s jednou slečnou, která si objednala z LSbags kabelky, tak jsem s sebou měla tašku s prominutím jak kráva, a protože bydlím v zapadákově, bus mi nejel tak, abych tam byla akorát, musela jsem chvíli čekat. Tak si sednu před obchoďák na lavičku a čekám. Najednou si ke mě přisedne nějakej děda s roztomilým "Máte tu volno?", no, nemohla jsem odolat a řekla jsem, že teda mám. Načež vytáhnul knížku od Remarquea a začal mi o ní vyprávět. Fajn, to bych ještě přežila, čtu ráda, Remarquea znám a pár informací mě nezabije. Ale když se ke mně se spikleneckým úsměvem a větou "Nezdržuju vás? Nechci se chlubit, ale něco vám řeknu..." naklonil, začínala jsem tušit, že to asi nebude taková pohoda, jak jsem si naivně myslela. A už mi děda začal vyprávět, jak když byl mladý (páni, kdo by tomu věřil, děda s odrbaným kufrem, reklamní kšiltkou), kolik měl peněz a kolikrát byl na dovolený u moře, v Americe, na Kanárech, na Baleárech, kolik má doma schovaných letenek (148!) a jak se jeho dcerám daří, kolik let žil ve Švýcarsku, kde všude hrál s orchestrem...Ne, že by mě to nějak strašně moc obtěžovalo, ale příjemné mi to nebylo, a i když se neustále ptal "A nezdržuju vás?", neměla jsem to srdce mu říct, že jo. Naštěstí mě po 15 minutách vysvobodila ta slečna SMSkou, že je za chvíli tam. Tak jsem se zvedla, že se teda omlouvám, ale že musím jít, a odešla jsem. Když jsem pak šla na tramvaj, zastávka je mimochodem těsně u těch laviček, dívala jsem se, jestli tam děda pořád sedí. Uf, neseděl. Ale když jsem nastupovala do tramvaje, hádejte, kdo nastupoval se mnou! Ano, náš starý známý! Sice jsem si připadala jak největší kráva, ale prostě jsem šla k jiným dvěřím. Tímto moje dobrodružství s dědou skončilo.
Měla jsem ve městě sraz s jednou slečnou, která si objednala z LSbags kabelky, tak jsem s sebou měla tašku s prominutím jak kráva, a protože bydlím v zapadákově, bus mi nejel tak, abych tam byla akorát, musela jsem chvíli čekat. Tak si sednu před obchoďák na lavičku a čekám. Najednou si ke mě přisedne nějakej děda s roztomilým "Máte tu volno?", no, nemohla jsem odolat a řekla jsem, že teda mám. Načež vytáhnul knížku od Remarquea a začal mi o ní vyprávět. Fajn, to bych ještě přežila, čtu ráda, Remarquea znám a pár informací mě nezabije. Ale když se ke mně se spikleneckým úsměvem a větou "Nezdržuju vás? Nechci se chlubit, ale něco vám řeknu..." naklonil, začínala jsem tušit, že to asi nebude taková pohoda, jak jsem si naivně myslela. A už mi děda začal vyprávět, jak když byl mladý (páni, kdo by tomu věřil, děda s odrbaným kufrem, reklamní kšiltkou), kolik měl peněz a kolikrát byl na dovolený u moře, v Americe, na Kanárech, na Baleárech, kolik má doma schovaných letenek (148!) a jak se jeho dcerám daří, kolik let žil ve Švýcarsku, kde všude hrál s orchestrem...Ne, že by mě to nějak strašně moc obtěžovalo, ale příjemné mi to nebylo, a i když se neustále ptal "A nezdržuju vás?", neměla jsem to srdce mu říct, že jo. Naštěstí mě po 15 minutách vysvobodila ta slečna SMSkou, že je za chvíli tam. Tak jsem se zvedla, že se teda omlouvám, ale že musím jít, a odešla jsem. Když jsem pak šla na tramvaj, zastávka je mimochodem těsně u těch laviček, dívala jsem se, jestli tam děda pořád sedí. Uf, neseděl. Ale když jsem nastupovala do tramvaje, hádejte, kdo nastupoval se mnou! Ano, náš starý známý! Sice jsem si připadala jak největší kráva, ale prostě jsem šla k jiným dvěřím. Tímto moje dobrodružství s dědou skončilo.
Když jsem pak jela domů, potkala mě ale další zajímavá událost. Nevím, jestli je to v každých městech, ale u nás v Liberci je před autobusákem závora, kde si řidiči musí pípat, když vyjíždějí a vjíždějí na autobusák. Tak si hezky sedím v autobuse, ale přišlo mi, že před tou závorou stojíme nějak moc dlouho. No co, asi rušný provoz. Najednou si všimnu, že si tu frontu autobusů pár lidí fotí. Jako proč? Co je na frontě busů tak zajímavýho? Ti lidi jsou fakt pitomci...Když jsem se ale po 10 minutách malou oklikou dostali za záviru, pochopila jsem, co bylo tak zajímavého, a hned se přiznám, že bych si to taky vyfotila. Ta závora se z nevysvětlitelného důvodu dostala pod "tykadlo" cestovního autobusu, ten nemohl vpřed ani vzad, tím tvořil tu frontu. No chápete to? Jak se to asi mohlo stát? Já to nechápu :D
Škoda, že nemám nějakou fotku, protože takhle to vůbec nevyzní tak vtipně :( :D Nicméně jsem se musela podělit s mým zážitky, co kdyby se to někomu stalo taky!
Škoda, že nemám nějakou fotku, protože takhle to vůbec nevyzní tak vtipně :( :D Nicméně jsem se musela podělit s mým zážitky, co kdyby se to někomu stalo taky!
Žádné komentáře:
Okomentovat