ČJ MO 01: Arnošt Lustig - Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou

Název díla:

Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou

Autor:

Arnošt Lustig (1926-2011)

- Čech, autor próz s židovskou tematikou, řadí se k autorům doby po druhé světové válce (2. vlna)

- vlastní zážitky z Terezína, Osvětimi, Buchenwaldu (1945 utekl z transportu smrti)

- v Izraeli dopisovatelem z bojů arabsko-izraelské války

- reportér a režisér, noviny i rozhlas

- po roce 1968 emigroval do Ameriky, přednášel na univerzitách (film a literaturu)

- 2008 – Cena Franze Kafky (mezinárodní)

- umírá po pětiletém boji na rakovinu

- další díla: Dita Saxová, Démanty noci, Noc a naděje, Transport z ráje

Charakteristika díla:

- druhá vlna válečné prózy

- autor se zaměřuje na psychiku postav

- příběh zasazen do roku 1943

- odehrává se v krátkém časovém úseku během několika dnů, převážně ve vlaku a později v Osvětimi

- Lustig napsal celé dílo za jednu jedinou noc, hnal ho vztek na Němce

- dílo je skloubeno z dvou skutečných příběhů

- Stanislav Motl natočil film „Živý mrtvý“ - jediný přeživší člen sonderkomanda vypravuje o příběhu Kateřiny → je to pravdivý příběh

Námět

- druhá světová válka, koncentrační tábory, podle skutečné události

Téma:

- zvrácenost nacistického myšlení

- poukázat na to, že stále tu jsou dobří lidé, kteří pomohou, i když je to zbytečné – Cohen (aktuální i dnes)

- neskutečná síla a odvaha Kateřiny – Lustigovými hrdiny jsou většinou ženy, zpočátku většinou pasivní, ale když dojde ke krizové situaci, jsou schopni se vzchopit k aktivnímu činu

- Lustig ukázal, proč většina k smrti odsouzených vězňů se nevzchopila k odporu – doufali v náhodu, ve výjimku, ve štěstí → proto zemřeli

- atmosféra strachu a nejistoty

Hlavní postavy:

- Kateřina Horovitzová – Židovka, mladá tanečnice; sebevědomá, tichá, velice statečná; na cestě za vykoupením je donucena vzít si Hermana Cohena, aby mohla být propuštěna spolu s ostatními „spolucestujícími“; věří v dobro, ale konec její cesty jí přesvědčí o opaku

- Herman Cohen – Žid, mluvčí obchodníků; vykoupí Kateřinu s cílem ji osvobodit; rozumný, statečný, bohužel je nucen poslouchat rozkazy Němců a následně se jim zcela oddat

- Bedřich Brenske – velitel tajného fašistického oddělení, cílevědomý, krutý, velký manipulátor s lidmi; používá dvojsmyslů a svou roli si užívá; baví ho pohrávat si s Židy; je si vědom svého postavení; má jediný úkol – vymámit od svých svěřenců veškeré finanční prostředky a následně je poslat do plynu

- rabín Dajem, krejčí – postavy dosazené A.Lustigem za účelem toho, aby čtenáři pomohli s pochopením děje a předvídáním následujících událostí

Jazyk:

- spisovný i hovorový

- někdy německá nebo židovská slova

- Brenske používá mnoho pleonasmů (nadbytečné hromadění slov souznačných – ke zpomalení výpovědi nebo zvýraznění skutečnosti)

- dlouhé, poklidně plynoucí věty

Styl:

- umělecký

- druh: próza, žánr: psychologická novela

- vyprávěno er-formou

Kompozice:

- chronologická

- středně dlouhé věty – navozují vleklost děje (Židé jakoby tušili, že zemřou, ale ještě nechtějí zemřít)

- vyprávěcí i popisný slohový postup

Podobné dílo:

- spisovatelé 2. poloviny 20. stol.

                - Robert Merle – Smrt je mým řemeslem

                - Deník Anny Frankové

                - Styron – Sophiina volba

                - Merle – Smrt je mým řemeslem

Děj:

Dvacet bohatých italských Židů se vrací z emigrace z Ameriky. Na Sicílii je zatknou němečtí důstojníci. Velitel tajného fašistického oddělení Bedřich Brenske se snaží zjistit čísla jejich plných švýcarských kont pod záminkou, že zaplatí-li určitý obnos, budou vyměněni za německé zajatce. Protistrana prý souhlasí, ale protože zajatí Němci, přestože jsou to muži s vysokou vojenskou hodností, nemají žádné peníze, musí všechno zaplatit Židé. Ve skutečnosti protistrana vůbec neexistuje a Brenske chce ze Židů jen tahat peníze.

Když skupina prochází kolem rampy, přes níž přechází Židé z transportu, zaslechne Herman Cohen, kterého si předtím skupina zvolila za svého mluvčího, hlas mladé tanečnice, že ještě nechce umřít. Zalíbí se mu, a tak si vyžádá její doprovod. Slíbí, že veškeré výdaje zaplatí i za ni. Tanečnice Kateřina Horovitzová s sebou nemá žádné oblečení ani doklady, všechno se ztratilo, když přecházela z transportu na rampu. Herman Cohen pro ni ještě v táboře nechá ušít kostým i kabát, Kateřina se snaží od krejčího vyzvědět nějaké informace o sestrách, rodičích a dědečkovi. Ale marně, krejčí odmítá jakékoli pokusy o rozhovor.

Židé jsou přesunuti do vlaku, každý do samostatného kupé. Kateřina je v kupé s Hermanem Cohenem a má neustálé nutkání poprosit ho, aby se postaral i o zbytek její rodiny. Nechce ale, aby to slyšel někdo z hlídačů, a tak raději mlčí.

Během cesty přijde několikrát za Hermanem Cohenem velitel Brenske a pod záminkou nenadálých komplikací po něm požaduje další peníze. Dokud nepodepíše šek, nemůžou pokračovat v cestě. Spousta z nich se už brání dalším výdajům, tvrdí, že budou-li stejným tempem vydávat peníze, nikdy se domů nedostanou a jen zruinují svoje konta. Jejich cesta se protahuje, protože mohou jet jen v noci. Posledním problémem jsou Kateřininy doklady. Nemůže přejít hranice bez pasu, poslední možností je svatba s Hermanem Cohenem, která se ale musí uskutečnit v táboře. Herman souhlasí, začne vybírat i z kont svých příbuzných, jen aby cestu zaplatil.

V táboře, v jejich vlakovém kupé, proběhne svatba a Brenske jim přijde oznámit, že přes hranice se dostanou jen dezinfikovaní, podle přání nepřítele. Jdou tedy všichni do umývárny, kvůli věrohodnosti dostanou i mýdla a jediná Kateřina vytuší, že s umývárnou nemá tahle místnost nic společného. Odmítá se před místními důstojníky svléct a když ji urážlivě povzbuzují, sebere jednomu pistoli, zastřelí ho a druhého zraní. Ostatní důstojníci se na ni vrhnou, násilím ji svléknou a donesou do plynové komory. Tam ji a ostatních dvacet postřílí.

Další zpracování:

- film – Modlitba pro K.H. (1965) –  režie Antonín Moskalyk