New In from London

Nikdy jsem nebyla typ bloggerky, která by pravidelně podávala info o tom, co nového si koupila. Ale rozhodla jsem se, že se s vámi přeci jen o některé věci, které jsem si v Londýně koupila, podělím. 

S sebou jsem si sbalila jen to nejnutnější, a tak jsem po první výplatě vyrazila na obří nákupy. Mé první kroky směřovaly do Primarku, což je tu asi nejlevnější obchod s oblečením (když porovnám kvalitu, nositelnost, aktuálnost). Ve slevách se tu dají najít věci za 1 libru (cca 35 Kč), často snižují ceny na 2, 5 nebo 7 liber. Když vejdu do obchodu, nejdřív probádám stojany se slevami a pak jdu teprve na průzkum celého obchodu. Pravidelně si tak odnáším skvělé kousky za hubičku, hlavně teď, když se zbavují posledních zbytků z letní kolekce, které se tu i na podzim v pohodě unosí. 

Před několika dny jsem ale zašla i do H&M, kde se také dají najít super kousky za pár liber. O víkendu si chci pořádně podívat i do TK Maxx, což je značkový outlet, a do obchodu Dorothy Perkins, který se spíše zaměřuje na ležérní eleganci a na zajímavé potisky.

 Triček, topů a halenek jsem si odnesla asi nejvíc, ale tohle je má top 4 - dlouhý top (nebo krátké šaty - Primark, 2 libry) s motivem známého filmu jsem musela mít, stejně jako tričko Game of Thrones, což je jedna z mála věcí, kterou jsem koupila za plnou cenu (Primark, 6 liber). Krajková halenka (Primark, 2 libry) se mi skvěle hodí k bílým krajkovým teniskám (Primark, 6 liber), dlouhý oversize top s potiskem zmrzliny (H&M, 4 libry) dokazuje, že létu tu určitě sbohem nedáváme. Slip-on boty (Primark, 4 libry) jsem si okamžitě zamilovala, bohužel se mi z nich udělal na patě tak obrovský puchýř, až jsem měla chuť je vygodit. Naštěstí jsem to ale neudělala a teď už mi dělají jen radost :)

Na začátku října letím do Prahy na imatrikulaci, ráno přijíždím do Prahy a večer zase odlétám, takže oblečení jsem si musela sehnat tu. Nechtěla jsem nic usedlého, černého, naopak něco alespoň trochu zajímavého a hlavně pohodlného. Elastické šaty (Primark, 13 liber) s 3/4 rukávy s potiskem květů a kapsami (juchuu!) má kritéria splňují, ale raději jsem jim nechala cedulku pro případ, že bych někde narazila na lepší :) V letních slevách jsem konečně ulovila i overal (Primark, 5 liber), který by mi seděl a slušel. Je úžasně vzdušný, parádně se nosí, ale koupi dalšího overalu si pořádně rozmyslím, protože chodit na záchod se v tom moc nedá :) Korzetové šaty (H&M, 10 liber, opět s kapsami, já se mám!) s květy se mi budou hodit na londýnské párty, kde je občas předepsaný dress code "dress and heels", mají skvělý střih, hned jsem se do nich zamilovala! Zebří skort (Primark, 5 liber) jsem na sobě ještě neměla, asi kvůli tomu, že se mi k němi nehodí žádný top, snad nějaký brzy seženu.

A konečkě se dostávám k mému miláčkovi - fedora klobouku (Primark, 7 liber), který jsem si ani nechtěla kupovat, jen jsem si ho zkoušela, pak ale kolem mě prošla nějaká žena, zastavila se a řekla mi, že mi sluší :) Pak jsem se ale zhtozila, protože nemám absolutně nic, co bych k němu mohla nosit, takže jsem si koupila alespoň kabelku (Primark, 8 liber), potřebuji ale ještě alespoň boty a nějaké hnědé kalhoty by taky nebyly na škodu. A ve slevě jsem narazila jseště na tašku, která se zdá být zevnitř větší, ironicky v barvě Tardis!

Takže kdybyste někdy zavítali do Londýna a chtěli si pořídit nějaké oblečení, určitě neváhejte navštívit Primark a H&M :)

Londýnské začátky

Po necelých 2 týdnech v Londýně přichází první článek o městě, kde to žije, o nové rodině a o Londýňanech samotných.

Když jsem ve čtvrtek kolem poledne dorazila, s mastnými vlasy, smradlavá, unavená, rozlámaná, ověšená kufry a taškami, říkala jsem si, že první dojem mé nové host mum ze mě asi nebude ten nejlepší. I tak jsem se ale nemohla dočkat, až ji najdu, dostaneme se "domů" a já se dám do pořádku. Ale ouha, hledání "mámy" se protáhlo asi na hodinu, poté, co jsem se zkoušela připojit asi 20x na wi-fi a otestovala 6 proslulých londýnských budek, jsem se jí konečně dovolala a my se dočkaly šťastného shledání. Já vyděšená, že se nenajdeme, ona nervní, že nestihne vyzvednout děti ze školy, přesto jsem hned dostala medvědí objetí, vzala mi tašku a jely jsme domů. K autu jsme se svezly metrem, kde mi hned zařídila Oyster Card (kartička na MHD) a kde jsem si uvědomila, že pražské metro se třemi trasami je spíš takový vtip, alespoň oproti Londýnu. Ten den pro mě bylo všechno tak obrovské, přelidněné...

Když jsme přijely domů, do areálu baráčků obehnaným mřížemi, ukázala mi lednici, můj pokoj v nejvyšším (4.) patře a uháněla do školy pro děti. Byla jsem ráda, že jsem měla šanci se umýt, převléknout, navonět, namalovat, vybalit dárky, protože když děti přišly domů, první, co jsem slyšela, bylo "Kde je Jana?" a už jsem měla v pokoji malou opičku s vypadanými zuby, do které jsem se prostě na první pohled zamilovala. Ava, které je 7 let, vypadala spíš ale na to, že právě nastoupila do školy. Jak jsem později zjistila, i její chování odpovídá dětem mladšího věku, je to prostě mazlík. Zato Freddie, devítiletý sportovec, je takový klasický starší cool bratr, který svou malou sestřičku občas dost ošklivě zlobí a který se s dospělákama moc nepáře. Večer se na skok zastavil i host dad, který pak zase pospíchal do práce. S mámou si dobře rozumíme, vtipkujeme, je trochu trhlá, ale s tátou jsme pořád nějak neprolomili ledy, naše konverzace tvoří z 90 % věty typu "Jak se máš?", "Jak jsi se vyspala?", "Byly děti hodné?", "Všechno v pořádku?". Možná proto, že oba jsme nedostupní vodnáři, snad si k sobě ale po čase najdeme cestu, pak se tu vážně budu cítit jako doma. 

Můj běžný pracovní den se od toho v Irsku podstatně liší. Vstávám v 7, probudím děti, donutím je se obléct, připravím jim snídani, zkontroluji, jestli mají tu správnou uniformu nebo sportovní oblečení, a v 8 už mávám a ony odjíždí do školy, kam je vozí jeden z rodičů. Poté asi hodinu uklízím a do půl čtvrté nebo páté, podle toho, jestli mají nějaké kroužky, mám volno. Ale jelikož je mým úkolem uvařit večeři, mé volno se trochu krátí, protože abych s dětmi stihla udělat úkoly, vykoupat je a poslat do postele před 8. hodinou, musím si večeři připravit ještě před tím, než je vyzvednu ze školy. Takže se vlastně celý den válím a pak najednou pospíchám, jsem nervní, že nic nestíhám, děti odmlouvají, nechtějí psát úkoly, koupat se, číst si, jít do postele...uf.

Víkendy mám většinou volné, tedy pokud není nutný nějaký babysitting nebo doprovod dětí na kroužek. Když mám volno, snažím se být co nejméně doma a prozkoumávat Londýn. Jelikož bydlím na břehu Temže, dostanu se lehce skoro kamkoliv, a to i pěšky. Jednou věcí z mnoha, která mě na Londýně fascinuje, je ta krása a půvab zdejších hospod. Asi mám novou úchylku, protože si fotím každou hospodu a hlavně detaily hospodských štítů, ze kterých dýchá historie a vy si připadáte jak ve filmu.

Tento víkend jsem byla ve čtvrti Soho a proslulém China Town, do kterého jsem se na první pohled zamilovala. S tisíci lampiony nad hlavami si připadáte jak v jiném vesmíru, a to jídlo! Zatím jsem navštívila jen pekařství, a jelikož jsem byla bohužel právě po obědě, koupila jsem si jen jeden moučník - něco jako buchtu s náplní ze zeleného čaje, což byla úplně jiná gastronomická zkušenost, než na které jsem zvyklá. Než odsud odjedu, nutně potřebuji ochutnat vše, co se tady dá sehnat!

A jak bych tak nějak Londýn shrnula? Je to sice moderní město, které pulzuje zábavou 24 hodin denně, ale i přesto je svým zvláštním způsobem poněkud staromódní. Lidé tady lpí na tradicích, z ulic na vás dýchá historie plná těch nejslavnějších událostí a kdyby odtud zmizela všechna auta, možná byste ani nevěděli, v jakém století jste se to vlastně ocitli. Londým má prostě svou jedinečnou neopakovatelnou atmosféru, kvůli které byste tu zůstali snad navždy.

Liebster Award Tag

Tak už došlo i na mě, byla jsem nominována Ariou Montgomery, které tímto děkuji, z blogu Call me Aria. Takže - odpovím na všechny ty otázky a vymyslím nějaké vlastní?

Megaslevy na terranovastyle.com

Obchod Terranova známe asi všichni. Dříve se tam daly sehnat docela levné věci, posledních pár let už tam ale nechodím, přijde mi, že dost zdražili. Teď jsem ale narazila na jejich webovou stránku, kde si můžete věci objednat online a kde momentálně probíhají vážně velké slevy na letní oblečení. Líbí se mi, že při nákupu nad 1400 Kč je pošta zadarmo a při nákupu nad 800,- je to 150 Kč, což mě k nákupu taky nalákalo. Věci ve slevě jsou vážně pěkné, bohužel já potřebuji velikosti XS nebo S, a ty už jsou většinou vyprodané, takže jsem objednávku vzdala. I tak jsem si ale dala práci a vybrala několik kousků, které by stály za hřích!

1 - 99,-  // 2 - 109,- // 3 - 79,- // 4 - 79,- // 5 - 29,- // 6 - 79,- // 7 - 29,- // 8 - 49,- // 9- 109,-

Jinak určitě stojí za to navštívit i kamenné obchody, já si včera přinesla 3 kousky za hubičku :)

DIY Gumičkový náramek vol.2: Hexafish

Když jsem před pár týdny zveřejnila návod na klasický jednoduchý náramek z gumiček, náramky ještě moc lidí nenosilo. Když se teď ale rozhlédnu kolem sebe, těžko se hledá někdo, kdo by alespoň jeden neměl. Náramky hýří všemi barvami, ale vzor je stále ten stejný. Proto jsem se chtěla trochu odlišit a našla jsem si další vzor - hexafish. Je to trochu komplikovanější, ale na pohled zajímavější verze toho klasického.

Wreck this Journal 02: Scratch using a sharp object

Další stránka z mého deníku na zničení, jejíž tvoření jsem si skvěle užila. U tohoto úkolu jsem hned věděla, co a jak budu řešit. 

Tipy na seriály vol.2

Dnes přináším tipy na 2 seriály, které už se sice vysílají, ale myslím, že pořád stihnete do rozjetého vlaku ladně naskočit a nemusíte kvůli tomu strávit celý den přilepení k obrazovkám počítače.

Wreck this Journal 01: Write one word over and over

Krize zažehnána

Zdravím po delší odmlce, která byla asi nezbytná k tomu, abych si uvědomila, jak chci a nechci pokračovat. Nejenom s blogem, ale i s životem, tak nějak se vším. Den mého odjezdu do Anglie se blíží a když si uvědomím, že budu minimálně rok bez přátel, bez všeho, na co jsem si pracně celé prázdniny zvykala a opět si to zamilovala, řítím se do depresí hlubokých jak Macocha. Celý den klidně proležím v posteli, sleduji filmy, přežírám se, piji litry kávy a přemýšlím nad věcmi, nad kterými bych přemýšlet neměla. Navíc se dostavila i kreativní krize, už strašně dlouho jsem nepřečetla žádnou knížku, nechtělo se mi nic psát, vyrábět, prostě nic. Jen tak hnít, to se mi zdálo jako nejlepší nápad :D A tady už vidíte náznak zlepšení, začínám používat emotikony :) Ale myslím, že mě hlavně nakopnul nový kreativní projekt. Jako Instagram a Blogger maniak jsem to viděla častokrát, nikdy mě to ale neoslovilo tak, abych šla do krámu a pořídila si to. A o čem je řeč? Slavnostně hlásím, že jsem nový člen kultu ničitelů knih, který je za to na sebe mimořádně hrdý. Pořád nevíte? Dobrá, pořídila jsem si knížku Wreck this Journal, což je asi ta nejlepší věc, která mě za poslední měsíce potkala. Knížka je souborem úkolů, kdy máte postupně celý výtisk zdevastovat. Devastace je ale kreativní, většinou to vypadá i hezky a hlavně člověka dokáže povzbudit, připomenout, co je to spontánnost a jak se opět radovat jako malé dítě. S vervou jsem se pustila do ruinování tohoto deníku a hodlám pokračovat tak dlouho, dokud nebude poslední úkol splněn!

Jakmile jsem se tedy vyhrabala z Macochy, uvědomila jsem si, co chci dělat jinak. O blogu jsem přemýšlela často a došlo mi, že plánování článků na určité dny je strašlivě svazující a ubírá to na čiré radosti vycházející z psaní. Občas prostě není nálada nebo čas, navíc jsem si uvědomila, že některé články nepíšu vlastně ani kvůli mně, ale kvůli čtenářům, aby i zde našli klasickou náplň většiny blogů. To já ale nechci, a proto témata móda, make-up a podobně budu omezovat jen na články, ve kterých bych mohla psát nebo ukázat něco výjimečného.

Nově se můžete těšit na články o tom, jak postupně zaplňuji Wreck this Journal, možná se dočkáte i videí, jelikož občas fotky nestačí!

Já si jdu koupit jízdenku do Londýna, zruinovat mou "bibli" a naplánovat, jak vyždímat z těch 2 týdnů co nejvíc!

Tipy na filmy

Každý určitě zná ten pocit, kdy se tím nejlepším nápadem zdá být zahrabat se do postele s hromadou jídla a sjíždět seriály nebo filmy. Mě ten pocit poslední dobou přepadává dost často, kvůli tomu jsem narazila na několik filmů, o kterých si myslím, že by z nějakého důvody stály za vidění. Všechny filmy jsem sledovala přes skvělý program Popcorn Time, což je něco jako NetFlix, ale je zdarma a nelegální (:D). Filmy tu najdete v originálním znění, občas k nim jsou i české titulky. Kdo si ale chce procvičit angličtinu, anglické titulky jsou taky fajn a po pár filmech vám už ani nepřijde, že jsou v cizím jazyce.