ČJ MO 04: Gabriel García Márquez - Sto roků samoty

Název díla:

100 roků samoty

Autor:

Gabriel García Márquez (1928-2001)

- kolumbijský spisovatel, novinář, filmový kritik, scénárista

- nositel Nobelovy ceny (1982)

- zástupce a jeden z tvůrců magického realismu

- rodiče byli velmi chudí, proto ho vychovávali prarodiče (v té době běžné), dům byl plný žen (kromě dědečka)

- získal stipendium na střední školu, rodiče chtěli, aby studoval VŠ, jemu se ale moc nechtělo

- psal verše, do psaní románů se naplno ponořil, až když se mu do rukou dostala Kafkova kniha Metamorfózy

- Kolumbii musel opustit poté, co napsal pravdivý příběh o tehdejším diktátorovi

- přítel Fidela Castra

- v roce 1965 byl na dovolené v Acapulcu, které na něj silně zapůsobilo, a když se vrátil domů, zavřel se na rok do pracovny a napsal Sto roků samoty

- další díla: Kronika ohlášené smrti (novela), Láska za časů cholery (román), Generál ve svém labyrintu (román se Simonem Bolívarem)

Charakteristika díla:

- rodinná sága – 6 generací rodiny Buendíů , každý člen rodiny je něčím zvláštní

- imaginární dějiny Kolumbie a Latinské Ameriky od dob kolonialismu až do poloviny 20. století

- vzestup a pád městečka Maconda

- prolínání reality s nerealitou (fantazie, záhada)

- lidské vášně, katastrofy, války – osud lidstva

- poslední část tzv. „macondského“ cyklu románů (Spadané listí, Plukovníkovi nemá kdo psát, Zlá hodina) 

Námět

- vycházel z vyprávění své babičky, která svým smyšleným příběhům věřila a dokázala je podat naprosto reálně 

Téma:

- hlavní téma: samota, plynutí času

- vedlejší téma: osudy všech postav v příběhu 

Hlavní postavy:

Na poměrně malém prostoru se objevuje neskutečně početná řada postav, některé se objeví jen proto, aby mohly v dalším odstavci zase navždy zmizet, a nepřehlednou situaci umocňuje navíc ten fakt, že rodina Buendíů pojmenovává všechny mužské potomky pouze dvěma jmény (Arcadio, Aureliano) a jejich kombinacemi, což vyvolává zmatek a postavy se velice pletou.

- Úrsula Buendíová (rozená Iguáronová) – matka rodu, pověrčivá, velice moudrá, neúnavná a obětavá žena, která by pro svou rodinu udělala cokoliv, sestřenice a zároveň manželka Josého Arcadia, na sklonku života oslepne, ale nikdo to nepozná

- José Arcadio Buendía – zakladatel Maconda, vynalézavý, bláznivý muž s dobrodružnou povahou, bratranec a manžel Úrsuly, na sklonku života se zblázní

- José Arcadio – velmi svalnatý, silný a mužný muž, ueteče s tanečnicí a toulá se po světě, nechá se potetovat po celém těle, po svém návratu se ožení s Rebeccou, za což jsou vyhnáni z domu

- Rebecca – k Buendíům přišla s vakem plným kostí svých rodičů, při rozrušení jedla hlínu

- Aureliano – inteligentní, tichý a osamělý, za války se stane velkým vůdcem, který nikdy nepochopí kouzlo sexu, vyráběl zlaté rybky

- Remedios – manželka Aureliana, vzali se, když byla Remedios ještě dítě, zemřela velmi mladá během těhotenství

- Melquíades – chytrý cikán s dobrodružnými kořeny, který byl dlouholetým přítelem Buendíů – dokonce i po své smrti

- Pilar Ternerová – lehká děva, která měla jasnovidecké schopnosti a několikrát spojila svou krev s Buendovými

- Amaranta – dcera Buendíových, vyrůstala s Rebeccou, žárlila na její krásu, velmi cílevědomá žena, stane se starou pannou, protože mužům nevěří

- Krásná Remedios – překrásná dívka, ale opožděná, vzata zaživa na nebesa 

Jazyk:

- složitý, spisovný i hovorový

- někdy věta přes dvě stránky 

Styl:

- umělecký

- druh: próza, žánr: román

- vyprávěno er-formou 

Kompozice:

- uspořádání témat v čase je chronologické, občas retrospektivita

- složeno z mnoha příběhů, které spolu zpočátku nesouvisí, později dávají smysl 

Děj:

Román vypráví o více než stoleté historii rodu Buendíů žijícího ve střední Americe v městečku Macondu (v jazyce kmene Bantuů macondo znamená banán). Macondo bylo založeno prvním José Arcádiem Buendíou, který sem přivandroval se svou ženou a dalšími třiceti spřátelenými rodinami poté, co odešli z rodné vesnice, protože rodiny José Arcadia Buendíi a jeho manželky Ursuly neschvalovaly jejich sňatek ze strachu, že se jim budou rodit děti s prasečím ocasem, protože jsou spolu spřízněni nějakou vzdálenější rodinnou vazbou.

José Arcadio Buendía se svou manželkou Ursulou měli dva syny: José Arcadia a Aureliána a dceru Amarantu. Ve svém velkém domě vychovávali také Rebeccu, dívku, kterou k nim přivedli po smrti jejích rodičů, kteří údajně byli přáteli Buendíových. Autor v knize sleduje osudy těchto hrdinů a jejich životních partnerů, přátel, dětí a jejich dětí. Postavou, se kterou se setkáváme v knize asi nejdéle, je Ursula, která se dožije více než 120 let. Dlouhověkost postav je ostatně pro román charakteristická (nejdelší životní běh - cca 150 let přisoudil autor Pilar Ternerové - lehké holce a pozdější majitelce nevěstince, matce některých dětí synů nejstarších manželů Buendíových). Vztahy v rodině jsou velmi spletité a místy zavánějí určitou zvráceností, když se synovci zamilovávají do svých tet apod. Za časů Ursuliny vlády v domě jsou ale všechny pohromy odvráceny díky tomu, že ze strachu z pověry o dětech s prasečím ocasem bdí nad tím, aby vztahy nepřekračovaly únosné meze. Zásadní postavou románu je cikán Malquadínes, který je přítelem prvního José Arcadia Buendíi a jenž je nejvíce prodchnut magií. Na počátku knihy předvádí různé "zázraky" za využití fyzikálních zákonů, které tehdejší obyvatelé Maconda ještě neznají. Poté se ztratí a objeví se zprávy o jeho úmrtí. Náhle se však vrátí s tím, že se mu mezi mrtvými nelíbí. Ve svém neuvěřitelném věku dožívá v domě u Buendíových. Záhadným jazykem píše na pergamen, vykládá si s členy rodiny o kameni mudrců apod.

Po jeho druhé smrti se pergameny psané v neznámých jazycích (sanskrt a latina) snaží luštit hned několik mužských potomků rodu (z nichž všichni se jmenují buď José Arcadio nebo Aureliano). Úspěšný je v tom ale až poslední Aureliano, který po letech jejich pilného studia zjistí, že do nich tento podivný cikán zapsal již před lety stoletou historii rodiny, která se následně přesně tak odehrála. Hlavní myšlenkou díla je, že čas neplyne, nýbrž se otáčí v kruzích. Navíc se také někdy někde může úplně zastavit, a tak vznikne místo, které se jeho během ani malinko nemění. Tahle myšlenka je ilustrována různými příhodami, které se opakují v různých generacích. Její gradací je moment, kdy se do sebe zamilují nejmladší potomci rodu Amaranta Ursula a Aureliano, kteří jsou teta a synovec a nevědí o tom. Mají spolu syna, který se narodí s prasečím ocasem. Amaranta Ursula po porodu umírá, syna zoufalý Aureliano, který je doslova mimo sebe, nechá rozežrat agresivními červenými mravenci, čímž se vyplní Malquadenísovo proroctví zapsané v pergamenech. Historie rodu končí, neb Aureliano už nikdy nevyjde z Malquadenísova pokoje, v němž se mu v závěru knihy podaří rozklíčovat staré pergameny a objevit tak osudovost, s níž se vše odehrálo.

Kniha má i další dějové linky. Těmi nejvýraznějšími jsou např. vedení občanských válek plukovníkem Aureliánem Buendíou, nanebevstoupení zjevně mentálně opožděné Krásné Remedios, lásky Rebeccy, Amaranty a ostatních členů rodiny aj.

Rodinné vazby:

José Arcadio Buendía měl s Úrsulou Iguaránovou Josého Arcadia, Aureliana a Amarantu. Osvojili si Rebeku, dceru Nicanora Ulloy a Rebeky Montielové, jejichž kosti s sebou přinesla v pytli. José Arcadio měl nemanželského syna s Pilar Ternerovou, který byl pokřtěn José Arcadio, ale říkalo se mu Arcadio. Arcadia si osvojili Buendíovi, protože José Arcadio zmizel. Po návratu se oženil s Rebekou. Aureliano měl nemanželského syna s Pilar Ternerovou, který se jmenoval Aureliano José. Poté se oženil s Remedios, nejmladší dcerou Apolinara Moscoteho. Její matka není v knize jmenována. Z šesti Remediosiných sester je jmenována pouze Amparo. Remedios zemřela při porodu a s ní dvojčata. Aureliano měl poté během svých válečných tažení sedmnáct synů se sedmnácti různými ženami. Všichni se jmenovali Aureliano a jméno po matce. V knize jsou jmenováni pouze Aureliano Triste, Aureliano Centeno, Aureliano Arcaya, Aureliano Amador a Aureliano Serrador. Arcadio, syn José Arcadia a Pilar Ternerové, a Santa Sofía de la Piedad měli tři nemanželské děti: Remedios, zvanou Krásná Remedios, a dvojčata Josého Arcadia Segunda a Aureliana Segunda. Aureliano Segundo si vzal Fernandu del Carpio, dceru Fernanda del Carpio a Renaty Argotové. Měl s ní Renatu Remedios, zvanou Meme, Josého Arcadia a Amarantu Úrsulu. Renata Remedios měla s Mauriciem Babiloniou nemanželského Aureliana. Aureliano a Amaranta Úrsula, tedy teta se synovcem (nevěděli, jak jsou příbuzní), pak měli syna Aureliana.

Prvky magického realismu:

- když do Maconda poprvé přijede vlak, lidé jsou z něj vyděšení, netuší k čemu slouží a bojí se ho; naopak když po ulici letí komediant na létajícím koberci, nikdo se nad tím ani nepozastaví

- jedna z postav knihy, krásná Remedios, je vzata na nebesa – nikomu to nepřijde divné, nikdo o tom nepromluví ani slovo až na jednu žena, která lituje vypraného prádla, které se vzneslo do nebe společně s Remedios

- v Macondu se uskuteční povstání dělníků, je při něm krutě zmasakrováno několik set lidí; jedna z postav knihy vše přežije, probere se ve vlaku plném mrtvých těl, který jede pryč z Maconda → když se vrátí zpět domů, zjistí, že si nikdo ztráty tolika lidí nevšiml, všichni mu říkají, že se žádná vzpoura neuskutečnila