ČJ MO 12: Publius Ovidius Naso - Proměny

Název díla:

Proměny

Autor:

Publius Ovidius Naso (43  př.n.l.-18  n.l.)

- oblíbený a oslavovaný římský básník

- z příkazu císaře Augustina donucen opustit Řím – 10 let žil ve vyhnanství v Tomidě u Černého moře (Rumunsko)

- jeho učitelem byl Euripidés

- v jeho poezii se odrazily společenské poměry, které nastaly v Římě za 50tileté vlády Augustovy

- byl příslušníkem mladší generace básníků římské poesie, kteří vyrostli už za císařství (neměli vřelý vztah k vlasti a k národu, poezie pro ně představovala zábavu)

- velký znalec žen

- v 11. a 12. nastal ve středověku Ovidiův „zlatý věk“

- další díla: Umění milovat, Listy heroin

Charakteristika díla:

- z latiny přeložil Ferdinand Stiebitz

- inspirace pro mnoho dalších autorů (Pyramos a Thisbé – Romeo a Julie)

- básně seřazeny chronologicky –  od vzniku světa až po smrt Caesara (promění se v kometu)

- psáno daktylským hexamterem

Námět:

- řecká mytologie, díla Vergilia

Téma:

- proměna – většinou za trest, ale někdy i za odměnu (Filemon a Baucis)

Jazyk:

- spisovný, knižní, velmi vybraný

- slovní hříčky, metafory

Styl:

- umělecký

- druh: poezie, žánr: epická skladba

- vyprávěno er-formou – vypráví Ovidius

Kompozice:

- styl básní je velmi rozmanitý – od prostého vyprávění, běžné řeči až ke složitému výkladu, rétoricky dokonalým pasážím, hymnické promluvě

- příběhy na sebe lehce navazují

- 15 knih (částí) – řazeno chronologicky

- kontrast – veselé i smutné příběhy, radost a žal

Čas:

- antika

Místo:

- Řecko, Řím

Podobné dílo:

- Apuleius – Zlatý osel

Děj:

Apollon a Dafné – Amor kvůli sporu s Apollonem zasáhne Apollona šípem lásky, ten se zamiluje do Dafné, krásné víly. Ta je ale zasažena šípem proti lásce, před Apollonem utíká, prosí svého otce, aby ji proměnil ve strom, protože si myslí, že ji tak Apollon nebude milovat. Ten ji ale stejně miluje, strom nazve vavřínem, který bude zdobit hlavy všech římských vůdců.

Filemon a Baucis – Zeus a jeho syn Hermés se vydají do kraje mezi lidi a prosí jako tuláci o nocleh a jídlo. Nikdo jim ale neotvírá, až dojdou k chatrči, ve které žijí staří manželé Filémón a Baucis. Ačkoliv jsou sami chudí, pohostí je jak nejlépe dovedou a dokonce se chystají kvůli nim uvařit i jejich jedinou husu. Bohové se rozhodnou ztrestat sousedy, kteří je nepustili do svého domu. Vezmou starce s sebou na kopec a nechají okolní domy zaplavit vodou. Z nuzné chatrče starců pak vytvoří velkolepý palác se střechou ze zlata. Nakonec splní starcům jejich přání - učiní je správci svého chrámu a když přijde čas, kdy mají zemřít, promění jejich těla ve stromy.

Pýramos a Thisbé – Pýramos a Thisbé jsou sousedé a netrvá dlouho, a mladí lidé se do sebe zamilují. Jenomže jejich rodiče jsou proti jejich lásce. Naštěstí je ve zdi mezi jejich domy malá díra, kterou si zamilovaní povídají. Jednou se domluví, že se setkají v noci u studánky. Thisbé tam dorazí první a čeká na svého milého. Spatří však lvici, která je ještě celá od krve své nedávné kořisti, a chce se napít u studánky. Thisbé uprchne, ale ztratí svůj závoj. Lvice si závoje všimne a rozsápe ho. Potom dorazí Pýramos. Najde zakrvavený závoj, myslí si, že jeho milá kvůli němu zemřela, a probodne se svým nožem. Když se Thisbé odváží vrátit ke studánce, spatří pod stromem, který tam roste, tělo Pýramovo. Poprosí bohy, aby bylo dvěma milencům dovoleno spočinout v jednom hrobě a zabije se. Bohové ji vyslyší, a její popel je dán spolu s popelem Pýramovým do jedné urny.

Sýrinx – Hermés vypráví Argovi příběh o Sýrinx, nymfě, do které se zamiloval Pan. Dívka se raději proměnila v rákos, než aby musela muži podlehnout. Pan si ale z toho rákosu vyrobil hudební nástroj, který po nymfě pojmenoval. Když příběh dovyprávěl, všiml si, že Argo usíná. Hermés tedy Arga uspí úplně, a potom ho zabije. Zeus se potom u Héry za Íó přimluvil, a Héra nymfu pustila. Od těch dob je Íó v Egyptě známá jako Ísida, a říká se, že otcem jejího syna Epafa je sám Zeus.