ČJ MO 14: Milan Kundera - Směšné lásky

Název díla:
Směšné lásky

Autor:
Milan Kundera
- oficiální literatura, postmodernismus
- fenomén
- vstoupil do komunistické strany (dodnes mu to je zazlíváno), byl profesorem na FAMU – říká se, že donášel na své studenty
- 1975 – emigroval do Francie, 1979 – bylo mu odebráno české občanství
- do Čech nejezdí, v posledních letech nedovoluje své knihy překládat do ČJ
- „Z románu nelze udělat film“
- v roce 1968 se jako jeden z předních představitelů reformního proudu KSČ aktivně účastnil
pražského jara – zakázáno publikovat
- vyučoval na univerzitách v Rennes a v Paříži, své romány postupně začal psát francouzsky
- jeden z nejpřekládanějších autorů
- další díla: Žert (absurdita stalinistického režimu 50. let v Československu, hlavním tématem je snaha o pomstu), Nesnesitelná lehkost bytí (postmoderna, osudy dvou partnerských dvojic), Nesmrtelnost (tématem je lidská touha po nesmrtelnosti – Faust)

Charakteristika díla:
- sbírka 7 povídek (původně 10, ale Kundera je v novém vydání vyňal)

- 1963 – sešity, knižně 1970

- otevřené konce

- lásku nezesměšňuje, jen ukazuje, že nemusí být vždy vážná
- intelektuální prostředí 60. let 20. století

Námět

- láska, vztahy

Téma:
- láska (chápána jako iluze) – konflikty mezi 2 pohlavími, život (komedie), občas se lidé dostanou do situací, za které nikdo nemůže

Hlavní postavy:
- 2 typy hrdinů:

                - muži, kteří touží po ženě, kterou nemají

                - muži, kteří jsou ve svém vztahu lehkovážní

Jazyk:
- spisovný, občas nespisovný v přímé řeči

Styl:

- umělecký
- druh: próza, žánr: povídky
- vyprávěno er-formou nebo ich-formou

Kompozice:
- chronologický postup, občas retrospektivní vsuvky
- srozumitelný jednoduchá jazyk – všichni mu porozumí, ale složité věty
- každá povídka rozdělena na kapitoly (jména nebo čísla)

 Děj:
Nikdo se nebude smát
Hlavní postavou a zároveň vypravěčem celého příběhu je mladý muž přednášející na fakultě dějiny umění. Jako recenzent interpretací dějin umění je jednoho dne požádán jistým panem Zátureckým, aby sepsal pozitivní posudek jeho teoretické práce o Mikoláši Alšovi. Doufá totiž, že tento posudek ovlivní jiné lidi, práce bude otisknuta a vynese mu vědecké uznání. Jenže daná práce je nehodná otištění a vypravěč se nechce stát jeho katem. Protože však nemá odvahu mu to říci, neustále před neodbytným panem Zátureckým prchá. Začne překládát přednášky a na jeho hlavu se díky tomu valí
problémy s vedením univerzity, které se domnívá, že přednášky ani neproběhly. Pan Záturecký je ovšem
stále neoblomný a nadále požaduje o sepsání posudku. Vypravěč se však neodvažuje práci sepsat a stále před ním utíká a skrývá se. Nakonec pana Zátureckého obviní i ze sexuálního obtěžování jeho milenky
Kláry a doufá tak, že se ho konečně zbaví. Tyto lži však potom mají velké následky - mladík se sice zbaví
otravného vědce, ale příjde jak o svoji Kláru, tak i o místo na fakultě. I přes tento tragický konec má
povídka spíše humorný podtext.

Symposion

Děj se odehrává v noci během služby v nemocnici. Sledujeme rozhovory mezi 5 osobami: doktorem Havlem, sestrou Alžbětou, primářem, doktorkou a medikem Flajšmanem. Během diskuse se rozvíjí filosofické úvahy o lásce, ženách a erotice. Přiopilá sestra Alžběta začne předvádět fiktivní striptýz a poté, co se stane terčem posměchu, dotčeně odchází. Její představení dá nový podnět k debatě. Později najdou nahou a plynem přiotrávenou Alžbětu v pokoji. Naštěstí se jim podaří ji zachránit. Každý si ale o jejím činu myslí něco jiného. Podle doktorky se jednalo o nehodu; podle primáře to byla demonstrace, aby věděli, že Alžběta má krásné tělo; podle Havla se chtěla doopravdy zabít a podle Flajšmana to byl důkaz její čisté lásky k němu. Po této události se opět vracíme k diskusi a tentokrát se vynořují otázky života a smrti v podání ženy.

Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým

Starší žena jede jako každý rok navštívit hrob svého manžela. Poté, co se dozví, že hrob byl zrušen, rozmrzele se prochází po neznámém městě. Shodou náhod narazí na bývalého milence, který je ovšem podstatně mladší než ona. Mladík ji pozve k sobě domů, kde nad sklenkou vzpomínají na staré časy. Žena si uvědomuje, že je podstatně starší než muž a vede debatu o stáří. Mladík jí její stáří popírá a tvrdí, že je stále krásná jako kdysi, i když sám je znechucen její proměnou ve starou ženu. I přes toto znechucení se s ní chce pomilovat. Žena odmítá; jednak kvůli svému stáří a jednak kvůli představám, co by si o ní pomyslel její syn. Nakonec ze sebe shazuje tyto pocity a mladíkovi se poddává.

Doktor Havel po dvaceti letech

Doktor Havel má problémy se žlučníkem, a proto odjíždí na tři týdny do lázní. Jeho žena-herečka je velmi

žárlivá, a proto je ráda, že jejího muže bude léčit doktorka Františka, která zrovna nepatří mezi přitažlivé

ženy. I přesto mu do lázní pošle dopis, z něhož je cítit její žárlivost. Doktor v lázních potká redaktora

lázeňského časopisu. Redaktor mu říká, že by chtěl udělat rozhovor s jeho ženou (která podle jeho informací

má za Havlem přijet). Potom se dozví od doktorky Františky, co je vlastně doktor zač – je to kapacita a

navíc sukničkář. Žádná z žen, které jsou v lázních, se po doktorovi ani neohlédne, doktor volá své ženě

domů, že se mu stýská a chce, aby přijela. Doktor Havel dává redaktorovi rady, co se týče žen. Redaktor

chce, aby doktor ohodnotil jeho novou dívku, pozve ho tedy na večeři. Doktor mu říká, že jeho dívka není

žádná krasavice a že je hrozně upovídaná. Radí mu, aby se dal dohromady s doktorkou Františkou, jež je

prý krásná, i když to není na první pohled vidět. Redaktor ho poslechne. Když se doktor se ženou procházejí

lázněmi, lidé se za nimi otáčejí (poznávají známou herečku). Krátká návštěva jeho ženy ho proměnila v očích

ostatních žen, které o něj začaly jevit zájem a doktor jim vyšel vstříc (sukničkář jeden).

Zlaté jablko věčné touhy

Hlavními hrdiny příběhu jsou dva přátelé. Jedním z nich je vypravěč celého příběhu, druhým

jeho přítel Martin. Martin je v očích vypravěče považován za profesionálního svůdníka žen. Mladík se

tedy nechává táhnout za erotickými dobrodružstvími s Martinem a doufá, že mu bude také nějaká žena

dopřána. A tak můžeme sledovat jeden z jejich pokusů, o dobrodružství s ženami. Martin má ale
manželku, kterou nadevše miluje, a proto celou honitbu za ženami považuje spíše za jakousi hru.

 Falešný autostop

Dívka se svým chlapcem odjede na týden na dovolenou do hor. Při cestě jim začne docházet benzín.

Dívka donutí svého chlapce, aby zastavil u benzínové pumpy s připomínkou, že by pak musela zase jít

stopovat s kanistrem. Oba se pak začnou bavit (s větší, či menší dávkou žárlivosti) o tom, jak dívka

stopovala, nebo jak mladík jezdil sám a bral stopařky.

Když pak má mladík vzít svou dívku zpět do auta, začnou si hrát na stopařku ( na vypočítavou svůdnici) a

řidiče auta ( primitivního děvkaře ), který jí sveze. Takto hrají tuto hru až do té doby, kdy mladík zaveze

„stopařku“ do jednoho pochybného hotelu, kde budou ve své hře pokračovat, dokud mladík znechucený

chováním své dívky se s ní po dlouhém ponižování nevyspí.

Příběh končí tak, že se nešťastná a plačící dívka pokouší přesvědčit svého chlapce, že ona je ona.

Eduard a bůh
Eduard je vesnický učitel, který chodí s katoličkou Alicí. Chce získat její tělo, ona to však odmítá kvůli
víře. Proto ze sebe začne dělat horlivého katolíka a doufá, že tak Alici získá. V době komunismu nejsou
však katolíci moc vítáni, a tak Eduard začne mít problémy s vedením školy. Aby zabránil vyhození ze
školy, začne lichotit ředitelce. Té se Eduard zalíbí a dojde k jejich bližšímu seznámení. Nakonec Eduard
dosáhne svého i s Alicí, ale poté zjistí, že to byla velká chyba a že se tím jejich vztah pokazil. Rozloučí se
s ní, i když toho v zápětí velmi lituje. Na tomto příběhu je paradoxní, že i když Eduard v Boha nevěří,
dále se jím zabývá a přemýšlí o něm.

Další zpracování:

- 1965- Nikdo se nebude smát (Hynek Bočan)

- 1969- Já truchlivý bůh (Antonín Kachlík)

- 1968- Žert (Jaromil Jireš)

- 1988- nesnesitelná lehkost bytí (USA)