Pravidelní čtenáři jistě postřehli, že jsem od června v Irsku jako au-pair. Občas se tu vyskytl nějaký článek, ale přišlo mi to chaotické, bez hlavy, bez paty. Proto zakládám novou pravidelnou rubriku, každou neděli zde bude nový článek o Irsku, Irech, dětech, radostech a strastech spojených s prací, jednoduše o čemkoli, co s au-pair nějak souvisí. Pokud chcete být v obraze, stačí kliknout na rubriku "Au-pair" a můžete si přečíst všechny články, které jsem o au-pairování napsala. Občas tu budou speciální díly, jako například říjnový halloweenský :).
Už jsem tu přes 2 měsíce a za tu dobu jsem potkala spoustu úžasných lidí, na které podle mě jen tak někde nenarazíte - bývalé taneční superstar z Hollywoodu (když říkám bývalé, myslím tím, že svou slávu si užívali v 50.-60. letech minulého století), manžele Phila (veterán z druhé světové války, účastnil se vylodění v Normandii!) a Lillian, která je důkazem toho, že anorexie není výmyslem dnešní doby, i hollywoodské star poválečné éry chtěly být superštíhlé.
Host mum a host dad žili a pracovali nějaký čas v Keni, kde se také seznámili, proto máme občas nějakou speciální návštěvu, například Tonyho Woodse - chlapík kolem šedesátky, žijící v poušti se svým kocourem Simbou a několika velbloudy, přesto stále zůstává kultivovaný (co jiného mu zbývá, když denně vyjednává s Červeným křížem atd.), čekala jsem nějakého zarostlého divocha, ale přijel elegantní pán s pupkem :D.
S dětmi je to čím dál lepší. Paddy skoro každý večer odmítá jít spát, dokonce i poté, co mu přečtu xx komiksů s Batmanem, Supermanem a Wonder Woman, několik knížek od Julie Donaldson a občas i něco od Beatrix Potter, čímž se ze mě stává expert na superhrdiny a příběh o králíkovi Peterovi. Když ho už s vyprahlým hrdlem prosím, ať konečně usne, řekne mi větu, kvůli které bych u něj nejradši zůstala celou noc s ním - "I can't sleep, sleep with me!"
S prckem Johnnym to je asi nejsnažší, když už si s ním nevíme rady, dáme mu jeho bobo (láhev s mlékem) a pustíme Tractor Ted nebo Lost and Found (doporučuju!), což ze mě dělá odborníka i na TractorLand a irské animáky.
Martha je pro mě ale stále těžký oříšek. Už jsem si myslela, že jsme si konečně vytyčily nějaké meze, se začátkem školního roku to je ale ještě horší. Školu nemá moc v lásce, proto je ráno strašně hádavá a zlá, když přijde ze školy a musí dělat úkoly, je to to samé. Už skoro nemáme síly s ní bojovat, takže doufám, že si už konečně zvykne a uklidní se. Jinak jsou ale chvíle, kdy si připadám jako její strarší správňácká ségra - zasvěcuji ji do tajů holčičího světa a naučila jsem ji jezdit na kole bez koleček! Ten moment, kdy sjela kopec a pokračovala dál bez pomoci, byl jeden z nejkrásnějších okamžiků za tu dobu, co jsem zde. A přesně tohle jsem potřebovala, nějakou vzpruhu, něco, co mě nakopne, když už skoro nemám ani sílu zalézt do postele a pomalu to vzdávám...
